Vážení a milí návštěvníci města Litoměřice

 Prozkoumejte střed našeho města s MHD

(městským hledacím dobrodružstvím)

Pomozte nám najít zvířátka, která se poztrácela v Litoměřicích

 

Na dvaceti pátracích místech, která jsme vám vyznačili na mapě centra města, můžete najít poztrácená zvířátka. Stačí jen pozvednout hlavu a dobře se rozhlédnout. Architekti města, stavitelé domů, zednáři, vyznavači symbolů i současní pokračovatelé této tradice pro vás ve městě v několika pokoleních připravili množství znamení, soch či náznaků.

Vypravte se podle naší mapy na okruh centrem města, které má symbolický tvar srdce. Na jednotlivých stanovištích můžete najít nejen skryté obrázky, sochy či symboly zvířátek ale i indicie k rozluštění tajenky v křížovce.

Pokud si pak na každém stanovišti správně doplníte do verše chybějící slovo a písmenko v ohraničeném poli doplněného verše napíšete dle stanoveného pořadí do tajenky, vyluštíte velké tajemství. Odhalíte společenství, které se tak skvěle stará o prosperitu města.

V pracovním materiálu, dvoulistu s mapou města a vyznačením dvaceti zastávek, najdete křížovku. A pokud v nejbližším okolí místa naleznete zvířátka (obrázky, sochy, erby, symboly hvězdné oblohy …), napište vámi nalezený počet do připravené kolonky u každého stanoviště.

Pokud se při závěrečném součtu dostanete k námi nalezenému číslu 100 a budete se lišit jen o +/- deset zvířátek, pak máte vynikající pozorovací talent.

 

Ztracená zvířátka v historickém centru města Litoměřice

„Cesta městem je dlouhá cca 2 kilometry a v jejím závěru se můžete opět vrátit zpět do výchozího stanoviště, do kavárny Káva s párou a dát si za odměnu dobrou kávu nebo čaj.

Projít si v klidu město a zvednout hlavu od chodníku vzhůru a porozhlédnout se mi umožnilo to, že jsem v kočárku uspával vnučku a kodrcal jsem se po městě.“ ... autor hry Karel Macas

1. Bývalé nádraží – dnes kavárna Káva s párou

Počátkem 70. let 19. století stavěla společnost Rakouské severozápadní dráhy tzv. „Polabskou dráhu“ z Nymburka do Prostředního Žlebu.

"Polabská dráha", se ale kromě nástrah poříčního terénu musela vypořádat i s průchodem intravilány několika měst. Nejsložitější situace byla v Litoměřicích, kde hustá zástavba neumožňovala průchod mezi návrším, na kterém stojí staré město, a Labem. V dubnu 1872 začala v zahradě kapucínského kláštera stavba více než 300 m dlouhého tunelu. Tunel byl postaven pro jednu kolej. Provoz na trati byl zahájen 1. 1. 1874. 20. 5. 1884 byla otevřena tato zastávka Litoměřice město. I když nikdy neměla více než jednu kolej, přesto u ní vznikla jedna z nejhonosnějších výpravních budov Rakouské severozápadní dráhy v Čechách. Tunel sloužil provozu i po zdvoukolejnění tratě ve 20. letech 20. století, kvůli jeho nedostatečnému profilu ale zůstal úsek Litoměřice dolní nádraží - Velké Žernoseky jednokolejný. Vzhledem k vysídlení původního německého obyvatelstva z Litoměřic přestala být problémem likvidace zástavby mezi starým městem a Labem. Proto sem byla do roku 1958 železnice převedena, tunel a bývalá zastávka opuštěny a nahrazeny novou zastávkou téhož jména, novým autobusovým nádražím a obchvatnou silnicí od mostu podél městských hradeb ke křižovatce s Dlouhou ulicí. Tunel byl předán jako sklad zeleniny a ovoce. Poslední parní lokomotiva projela městem v roce 1957. Trať byla přeložena blíže k řece.

Při výstavbě dvoukolejné trati podél Labe v letech 1954-1958 byla zbořena Labská ulice, Stará Vodní i Mlýnská ulice a tak zanikla přístavní čtvrť Rybáře, kde se nacházelo 20 hospod, restaurací a kaváren. Na lodním náměstí se konaly trhy, často zde hostoval cirkus. Stála zde i obrovská pila, která zpracovávala dřevo z vorů, dovezené ze Šumavy. Jarošova ulice dole – druhá nejživější ulice v Litoměřicích. Byl zde mlýn pana Kříže, v celé ulici se nacházely živnosti. Byla to důležitá přístupová cesta pro zásobování města a pro prodej zboží, vzhledem k návaznosti na mlýn, přístav i nádraží. Dům vedle restaurace U rytíře byl v roce 1956 zbořen a na jeho místě byly postaveny garáže. Po levé straně pod železničním mostem se nacházely schody na terasu z Jarošovy ulic. Z ulice Horní Dubina vedla ocelová lávka přes koleje a sloužila pro přístup k nádraží v případech, kdy docházelo k vylití vod ze břehů Labe. Byla to totiž v případě povodní jediná přístupová cesta k nádraží. Z budovy nádraží se po zdvoukolejnění trati u Labe stala Traťová a zabezpečovací distance. 

* Zvířátka hledejte pod domečkem na noze a i na jeho střeše

Kdo by si chtěl ušetřit pochod Litoměřicemi po dvaceti vyhlášených stanovištích, tak mnohé z nich najde na modelu železnice na nádvoří kavárny.

Od Kávy s párou vycházíme do kopce ulicí Horní Dubina, ze které vedla ocelová lávka na nádraží Litoměřice – město. Procházíme kolem kaple sv. Jana Křtitele. Je to raně barokní stavba, která jako gotický kostel byla připomínána již v roce 1384. Kaple byla poškozena za třicetileté války a následně zpustla. Nová kaple byla vystavěná stavitelem Giuliem Broggiem v letech 1676 – 77. Uvnitř jsou uskladněny barokní sochy z původního mostu přes Labe.

Odbočujeme do Máchovo ulice a procházíme kolem vinárny Vikárka, kde je památník básníka Karla Hynka Máchy, který zde zemřel 6.11.1836. Je to empírový dům z přelomu 18.-19. století. Je zde výstavní expozice „Život K.H. Máchy v Litoměřicích“ a procházíme kolem Biskupské rezidence, budované v letech 1689-1701 na místě původního renesančního proboštského paláce podle plánů architekta Gulia Broggia. Rezidence je sídlem litoměřického biskupa a je veřejnosti nepřístupná.

2. Katedrála sv. Štěpána

Vznik katedrály se datuje k roku 1057. Byl to kamenný románský kostel, který byl ve 14. století goticky přestavěn. V letech 1864 byl zbořen a poté byla vystavěna barokní katedrála sv. Štěpána s věží a kanovnické domky. Stavby se účastnil stavitel italského původu Giulio Broggio.

Věž katedrály je vysoká 65 metrů. Původní gotický chrám ani novější katedrála věž neměly vůbec. Ta byla dostavěna až dodatečně ve dvou etapách. Dnešní podoba je z roku 1881. Průčelí katedrály sv. Štěpána zdobí znaky biskupů. Nad vchodem je erb biskupa zakladatele Schleinitze, socha sv. Štěpána a erb obnovitele katedrály biskupa Konigsegga.

* Zvířátka hledejte nad vchodem do katedrály

 

3. Dómské náměstí

Kolem katedrály stojí budovy katedrální kapituly a biskupství litoměřického, založeného roku 1655, které tvoří uzavřený prostor, nazývaný Dómský pahorek. Římsko-katolická diecéze byla založena v roce 1655 a nachází se v uzavřeném církevním areálu s rozlohou cca 3 ha a vymezeného 750 metrů dlouhou hradební zdí a třemi branami. V Litoměřicích sídlí v pořadí již dvacátý biskup. Probošství je z roku 1886.

Roku 1872 byla uvedena do provozu městská plynárna a město bylo osvětleno lampami na svítiplyn.

V roce 1901 (17.6.) navštívil město osobně císař František Josef I.

Litoměřice naštěstí neměly těžký průmysl ale zato dva pivovary. Měšťanský a Labsko-zámecký. Byly tu dvě cihelny a parní mlýn. Z továren tu byla svíčkárna a výrobna marmelády. Přebytek ovoce se sušil v sušárnách kolem města.

Mezi světovými válkami 1918-1938 rozmach města ale i národnostní česko-německé konflikty. Po 1. světové válce mělo město již kolem 17.000 obyvatel, z toho asi jedna třetina byli Češi. V Litoměřicích bylo 96 hospod. Nedílnou součástí města a záštitou české menšiny byli vojáci. Zejména to byl 2. pěší pluk Jiřího z Poděbrad, který se vrátil z ruských legií. Obsadil kasárna na východní části předměstí a na západním to byli dělostřelci.

Po podpisu Mnichovské dohody bylo 5000 obyvatel české národnosti opustit své domovy.

Po konci války muselo město opustit 5.500 obyvatel německé národnosti a město bylo dosídleno novými obyvateli z blízkého okolí.

Litoměřice byly bombardovány 8. května 1945 letadly sovětské armády, které si tímto způsobem kryly levý bok při postupu z Drážďan do Prahy a také zamezit ústupu Schornerovy armády na západ. Značně poškozena byla Dlouhá, Vavřinecká i Dómská ulice. Bombardováním bylo zničeno 30 domů a zahynulo 18 lidí. Po osvobození koncentračních táborů v Terezíně a Richardu zaplavilo město cca 80.000 hladových a nemocných vězňů. Vypukla epidemie tyfu a úplavice.

Na konci roku 1946 bylo obsazeno celkem cca 900 bytů, 600 jich zůstávalo volných.

V roce 1950 získalo město statut městské rezervace.

V roce 2017 zde žilo 24.000 obyvatel.

Zkázu města dovršila třicetiletá válka. V roce 1648 na rok město obsadili Švédové. Město přišlo na dlouhou dobu o most, z pětiset domů jich bylo zničeno 300, obyvatelných jich zůstalo jen 90. Ve městě zbylo cca 1.300 obyvatel.

Po ničivé válce, kdy zvítězila katolická víra, nastal další rozmach podpořený barokní estetikou. O architektonické skvosty se postaral stavitel Octaviano Broggio se svým synem Giuliem Broggio.

Přicházeli osobnosti s podnikavým duchem a tak se urychlil vzestup města i po hospodářské stránce. Vaření piva se přidalo k tradici kvality zdejšího vína a stalo se základem hospodářského blahobytu v barokní éře. Na výzdobě nové katedrály se podílel i vynikající malíř Karel Škréta.

Byl obnoven i most, jež byl opatřen kamennými pilíři s klenutými kamennými oblouky, šesti na levém břehu a devíti na pravém břehu.  Kamenné zábradlí mostu zdobilo 14 barokních soch světců. Střed mostu nad hlavním tokem byl dřevěný, dokonce od roku 1802 zastřešený a osvětlený čtyřmi lampami. Most ústil do ulice Staré mostecké k jezuitským schodům.

Po povodni v roce 1827 byl přestaven na železný. Po další velké povodni v roce 1890 bylo zřejmé, že město potřebuje most nový. Ten o 4,5 metrů vyšší než původní starý most slavnostně dne 30.10. 1910 otevřel arcivévoda Karel. Na stavbu most, stejně jako na most starý, bylo bráno dřevo z lesů na Ferdinandově výšině, kterou dnes známe pod jménem Mostná hora.

Konec barokního rozkvětu učinily nové války 1740-1779, které do města přivedly jako nevítané hosty francouzské, saské a pruské vojáky.

Nastoupil nový styl klasicismu – zástava podloubí k obchodním účelům, uniformita fasád. Město má v této době cca 3.000 obyvatel.

Představitelem této éry se stal Josef Gaube, jehož zásluhou získalo město r. 1822 i divadlo. Byla zbourána Nová brána a proražena hradba v Lidické ulici pro snazší přístup k předměstí, kolem hradem byly zřízeny parky.

Na litoměřickém gymnáziu vyučoval v letech 1799-1815 Josef Jungmann.

V Litoměřicích pobývá i Karel Hynek Mácha, který zde po šesti týdnech pobytu dne 6.11. 1836 umírá.

Průmyslová revoluce 1848 naštěstí město moc nezasáhla. Město se naštěstí nestalo městem velkého průmyslu.

V roce 1843 zde bylo 662 domů s 4.500 obyvateli.

V letech 1852-53 byla podél Labe vystavěna železniční jednokolejka, jejíž trasa byla v nejcitlivějším úseku vtipně skryta do tunelu.

Kanovnické domky - čtyři původní jsou z roku 1674 a další dva z roku 1717. Domky obývalo šest sídelních kanovníků. Barokní budova konzistoře byla vystavěna Octavio Broggiem v letech 1735-41. 

* Zvířátka hledejte v erbu nad vstupem do probošství

 

4. Kostel sv. Václava

Skvost barokní architektury. Kostel je připomínán již v roce 1363. Původně gotická stavba byla během třicetileté války velmi poničena. Barokní podobu jí dal Octavio Broggio v letech 1714-1716. Stavba postavená litoměřickými jako poděkování Bohu za odvrácení moru.

V horní části je v nice socha sv. Václava z r. 1715. V ruce drží štít s orlicí. Od roku 1945 má kostel propůjčen do užívání pravoslavná církev.

* Zvířátka hledejte nad vchodem do kostela

 

 

5. Socha Panny Marie

Mariánské náměstí, pozdně barokní socha Panny Marie s dlouhými vlasy a sepjatýma rukama na půlměsíci s drakem a dvěma andílky. Socha stojí čelem do města, tedy loučí se s poutníkem opouštějícím město směrem západním.

* Zvířátko hledejte na soše

 

 

 

 

  6. Bašta Baba

Byla součástí vnějšího městského opevnění budovaného v 16. století. Opevnění bylo poškozeno za třicetileté války, kdy se město bránilo obléhání Švédů. Od počátku 18. století sloužila bašta jako městské vězení a mučírna. V 19. století byla přestavěna na obytný dům. Dnes je sídlem CHKO.

* Zvířátka hledejte na kovových mapách hvězdné oblohy vedle schodů u bašty – počítají se zvířátka běžná i mytická

Vidíme místo zvané Hvězdárna, snad v souvislosti s městskou věží u bývalého dominikánského kláštera. Pochází z 1. poloviny 14. století. V roce 1705 byla upravena na vyhlídkový altán, který je v podvědomí litoměřičanů znám jako hvězdárna, kterou ve skutečnosti nikdy nebyla.

Litoměřice byly již od 30. let 13. století městem opevněným hradbami.

Původní sytém hradeb zanikl beze stop. Dnešní gotický systém vznikl ve dvou etapách. Vnitřní hradba z doby 1360 – 1380 je místy vysoká přes 10 m a 2 m silná, opatřená zubatým cimbuřím a hranolovitými věžemi. Vnější parkánová zeď původně vysoká cca 4,5 m byla postavená kolem roku 1513.  Obvod hradeb je dlouhý cca 1.800 m. V hradbách byly původně 4 brány.

Gotické hradby tvoří kolem města hranice Městské památkové rezervace z roku 1978

 * Zvířátka hledejte na pastvě za zdí u bašty Baba

 

7. Zvířátka na pastvě

Dále pokračujeme parkem Václava Havla.

Kulturní dům postavený 80. a 90 letech 20. století byl postaven na místě budovy bývalého hasičského sboru. K hradbám byly přilepeny domky zaměstnanců litoměřického pivovaru. Z druhé strany hradeb byly kdysi provozy litoměřického pivovaru. Byly zde bednářské dílny, odkud se žebřiňáky rozváželo pivo do blízkého okolí. V roce 1901 navštívil pivovar i císař František Josef I. Hotel a restaurace Hrádek přitisklá ke gotickému hradu – zde byly prováděny odvody vojska na bojiště 1. sv. války.

Samotné královské město vzniklo z osad z 11.-12. století (Dubina, Rybáře, Újezd) na návrší odděleném Pokratickým potokem v letech 1219-1228. Město tedy slaví příští rok 800 let od svého založení. Litoměřice si jako královské město zachovávalo dominantní postavení mezi českými městy. Díky řadě privilegií, kterými je obdařili čeští panovníci, včetně Karla IV., který daroval městu pozemky k založení vinic. Po řece i podél ní probíhal obchod se solí ze Saska. Město mělo „Právo skladu“ (každý obchodník, který projížděl po Labi, musel své zboží v Litoměřicích vyložit a tři dny na zdejším trhu nabízet) a právo „Mílové“(v okruhu jedné české míle – 10,5 km, nesměla být provozována jiná výdělečná činnost , než kterou provozovali měšťané).

V 10.-12. století se v okolí rozkládala rozsáhlá sídlištní aglomerace čítající kolem 1000 obyvatel.

Mocný požár roku 1291 zdevastoval město i Dómský vrch. Bylo to impulsem ke gotické přestavbě města.

Hrad na Dómském pahorku zanikl a tak za vlády Přemysla Otakara II. vznikl gotický hrad na severozápadním rohu městských hradeb. V areálu hradu byla pravděpodobně i mincovna, kterou roku 1.300 nechal král Václav II. přemístit do Kutné Hory. Karel IV. pobýval na hradě třikrát. Městu podepsal darovací listinu, ve které věnoval městu vrch Radobýl pod podmínkou, že na jeho svazích zřídí vinice a každý desátý sud s vínem půjde na hrad.

Středověké město sloužilo Přemyslovcům jako jedno z nejvýznamnějších správních center v Čechách. V té době mělo cca 270 domů a 4.000 obyvatel.

Další rozmach města byl za panování Jana Lucemburského a především jeho syna Karla IV.

Roku 1421 oblehl město Jan Žižka se svým vojskem. Město se poddalo Pražanům a Žižka odtáhl. Město bylo ve svazku husitských obcí.

Roku 1452 byl postaven most přes Labe.

Impulsem k další přestavbě města byl požár v roce 1537, kdy byla značně poškozena gotická zástavba.

Nastupující renesance změnila obraz města. Rostlo bohatství občanů, kteří si stavěli kamenné domy.

Skvostem se stala radnice (dnešní muzeum), či honosné domy U Černého orla zdobený sgrafity nebo dům pod Kalichem.

V této době bylo město z velké části české. Počet obyvatel nebyl vyšší než 5.000 obyvatel.

Po bitvě na Bílé hoře 1620 muselo město opustit 215 nekatolických rodin.

Rekatolizace byla prováděna velice horlivě jezuity, kteří se ve městě usadili.

Na rohu Jarošovy ulice stávala Restaurace č.1. V poschodí byly k dispozici tři hotelové pokoje.

Vedle divadla je zřetelná budova dívčí obecné školy a měšťanské školy z roku 1883.

Socha K.H. Máchy na parkánech z roku 1936 se základním kamenem z Radobýlu. Po obsazení pohraničí byla ukryta v Bohušovicích a v roce 1946 zase vrácena.

Máchovy schody – vznikly při výstavbě školní budovy v roce 1883 a spojily náměstí s předměstím Dubina.

Za kostelem je ulice Stará mostecká s kostelem Zvěstování Panny Marie, který vznikl v letech 1701-1731 na místě měšťanských domů a starého Mariánského kostelíka. Sloužil jezuitskému řádu od vysvěcení v roce 1731 až do zrušení řádu v roce 1773. Jezuité přišli do Litoměřic již v roce 1631. V roce 1818 propojila kostel s jezuitskou kolejí krytá chodba. Dnes je v objektu výstavní síň.

Historie města… seznamování se s ní postupně při putování

Litoměřice patří mezi nejstarší česká města. Na Dómském vrchu, výrazné terase nad soutokem Labe s Ohří bylo již 600 let před Kristem patrné keltské osídlení.

V desátém století za vlády Boleslava I. zde bylo vybudováno slovanské hradiště dělené hradbou na hrad a předhradí.

O zástavbě Dómského pahorku svědčí i nejstarší písemnost vzniklá v Čechách, tzv. „Zakládací listina Litoměřické kapituly“ z roku 1.057, kdy zde Spytihněv II vystavěl kostel sv. Štěpána.

Po zboření kapituly byla na jejím místě vystavěna r. 1663-1670 úctyhodná katedrála sv. Štěpána.

 

8. Kruhový objezd – Pastýř

Kruhový objezd na bývalé třídě císaře Josefa. Budova císařsko královského vyššího gymnázia tu stojí z roku 1878. Gymnázium zde bylo až do roku 1953. Dnes je tu Střední pedagogická škola. Teprve až v roce 1933 byl zbořen dům a vznikla proluka v ulici. Tolstého jako přístup k nádraží.

Plochu uvnitř kruhu v roce 2008 výtvarně zpracoval akademický sochař Libor Pisklák a nazval ji Pastýř. Je tu pastýř a celé jeho stádo, ovce mají oči, beran na druhé straně i rohy. Ulice Na valech je odvozen od původních městských hradeb, podél kterých vedly hradební příkopy, které byly po roce 1845 zasypány. Vedle kruhového objezdu je bývalý ústav hluchoněmých z roku 1899, který později sloužil potřebám litoměřického biskupství jako Diecézní dům. Sídlila zde i Římskokatolická bohoslovecká fakulta univerzity Karlovy a po ní bohoslovecký seminář, který byl přemístěn do Olomouce.

 * Zvířátek větších jak střední pes je stejně jako číslo zastavení

 

9. Dům proti poště

Od kruhového objezdu jdeme podél gotického hradu k bývalému velitelství 9. rakousko-uherského armádního sboru. Před velitelstvím stála socha císaře Josefa II. Na místě této budovy stálo původně pedagogikum – učitelský ústav, kde v letech 1799-1815 vyučoval Josef Jungmann.

Naproti je zelená budova Státní německé reálky vybudované v roce 1865.

Do roku 1918 Císařská a královská poštovní budova.

* Zvířátko hledejte v erbu domu proti poště nad trafikou

10. Minipivovar    … v domě, kde bývával hotel „Labuť“

Ve sklepních prostorách původního secesního hotelu je minipivovar Labuť založený v roce 2010. Historické sklepy prošly kompletní rekonstrukcí, aby vše vyhovovalo technologickému zázemí a bylo vytvořeno příjemné prostředí pro hosty. Pivo je vyráběno českou technologií. Roční výstav je 600 hl piva. Vaří se tu světlý a polotmavý kvasnicový nefiltrovaný ležák a různé druhy vícestupňových speciálů. V Litoměřicích se pivo vařilo již od 13. století. 

* Zvířátka, jen ty větší, hledejte na vývěsním štítu a ceduli

Po ulici Na valech pokračujeme kolem bloků činžovních domů z roku 1880.

 

11. Střední škola

Dům U Červeného jelena – kdysi vyhlášený hotel „Červený jelen“, případně hotel „Štěpán“ byl navštěvován především německy mluvícími občany.

Reliéf jelena na fasádě budovy Střední školy pedagogické, hotelnictví a služeb. V roce 1833 se o ubytování staralo deset zájezdních a ubytovacích hostinců.

* Zvířátko hledejte na domě

12. Fontána – Chiméry

Kašna na Kostelním náměstí byla odhalena v roce 2007. Spodní část je tvořena z dioritu, což je černý zátěžový kámen ladící s černou čedičovou dlažbou. Je dílem litoměřického architekta Jiřího Jarkovského a akademického sochaře Libora Piskláka. Na kašně sedí čtyři bronzoví démoni chrlící vodu. Naproti je socha neposkvrněné Panny Marie, která stojí nad bývalým hrobem morové epidemie. Stojí na hadovi. Nad ní je sv. Barbora.

 * Zvířátka hledejte na kašně a blízké soše Panny Marie

Roh Mírového náměstí zdobil mohutný dům „U Staré pošty“, který byl původně vystavěn v renesančním stylu. Přestavěn byl ve slohu pseudogotickém.

Růžovo-bílý barokní dům „U pěti panen“. Zde bydlel stavitel Octavio Brogiio.

Současný dům s občerstvením „U draka“ je z počátku 30. let 20. století. Byl přestavěn kolem roku 1845. Bývala zde drogerie „U černého psa“. Vedle dům „Koloniál u Holzmannů“ s původně pražírnou a prodejem kávy.

13. Kostel všech Svatých

Děkanský kostel Všech svatých v centru města. První zmínka o něm pochází z roku 1235, kdy byl součástí raně středověkého městského opevnění.

U kostela byl až do roku 1790 hřbitov.

Gotickou přestavbu prodělal kostel v roce 1480. V roce 1501 začala přestavba kostelní věže, kdy v roce 1584 byl dokončen ochoz s věžičkami. Jsou zde pohřbeni oba významní architekti města, Giulio a Octavio Broggio, otec a syn. Po roce 1945 se zde konaly trhy.

Z dlouhé ulice vede zvláštní schodiště ke dveřím kaple sv. Rocha. Sv. Roch byl bohatý mladík z Montpellieru, který rozdal svůj majetek. Na pouti do Říma pečoval o nemocné morem a sám se při tom nakazil. V lese byl ošetřován andělem, chléb k jídlu mu přinášel pes. Je to patron moru.

* Zvířátka hledejte na kapli a na korouhvi střední věže kostela

14. Muzeum – stará radnice

Renesanční stará radnice – ve zdi zazděný český loket (59 cm) a zbytek pranýře Základem je budova gotické radnice poprvé doložená roku 1397. Zbytky jsou zachovány v obloucích podloubí. Při požáru města v roce 1537 byla vážně poškozena. V letech 1537-39 byla mistrem Pavlem a po jeho smrti mistrem Jiřím přestavěna v renesančním slohu. Na severním rohu je umístěna na pilíři kopie renesanční, nejstarší exteriérové plastiky ve městě (r. 1539) tzv. Rolanda v podobě divého muže pokrytého chlupem či kožešinou s kyjem a štítem nesoucím reliéf měšce, jako symbolu obchodu a trhu. Ve spodní části pilíře je umístěn český loket se zářezy, znázorňujícími jeho polovinu a čtvrtku. U paty pilíře byla vždy k dispozici každému městská váha.

* Zvířátka hledejte v podloubí na erbech a pod sochou Rolanda

 

15. Salva Guarda – U Černého orla

Bývalý hotel „Černý orel“, gotický dům z 1. poloviny 16. století. V letech 1560-70 renesančně přestavený stavitelem Ambrožem Ballim. Restaurovány tři pásy renesančních sgrafitových omítek a fresek s motivy světskými a biblickými. Autor není znám. Salva Guarda – bezpečný průvod. Ochranný název od roku 1650. V období fungování hotelu zde nebylo podloubí.

Do průčelí domu  je také druhotně zazděna gotická destička pravděpodobně s motivem souboje s drakem.

Ulice na Máchovy schody tehdy neexistovala, byla vytvořena až po roce 1880, kdy byly strženy dvě budovy.

Vedle hotelu vidíme jedno z nejstarších divadel v Čechách. Budova byla vystavěna v roce 1822.

* Zvířátka hledejte ve sgrafitech ale i chrličích

16. Radnice … Dům pod bání

V jádře pozdně gotický dům z 1. poloviny 16. století renesančně přestavěný 1570 Ambrožem Ballim pro měšťanskou rodinu Mrázů z Milešovky, jejichž erb je vytesán na vstupním portálu. V domě později sídli rakouský státní solný úřad, který byl označen znakem rakouského mocnářství umístěného v podloubí.

Dům byl nazýván pod bání podle vyhlídkové věže ve tvaru kalicha, připomínající tradici vinařství ve vazbě na úřad stavebníka, který byl purkmistrem hor viničných. Přímá návaznost na husitský odkaz je spíše nepravděpodobná. Uvnitř věže se jeden čas konala zasedání městské rady, přičemž

každý radní seděl u jednoho okna. Zespodu jim byly zavřeny dveře a nebyly otevřeny, dokud se radní nedohodli. Dnešní úprava pochází z let 1950-55 a v domě sídlí městský úřad.

* Zvířátka hledejte ve znaku pod podloubím a nad vchodem

17. Kašny na náměstí

Dvě kamenné barokní kašny původně postavené v souvislosti se zřízením městského vodovodu. Originál je ta západní (horní) postavená roku 1715 na místě zničené dřevěné z roku 1541.

Čtyři chrliče v podobě ryb. Na vztyčených ocasních ploutvích je položena kruhová mušle s vodotryskem.

Dolní kašna zničená za třicetileté války. Kopie z poloviny 19. století.

Do roku 1541 byla voda do města přiváděna od jezu na Pokratickém potoce otevřeným korytem postaveným na dřevěných kozách a pokračujícím dnešní Lidickou ulicí do nádrže na náměstí. Z ní vytékala do malého rybníčka a pokračovala otevřenou strouhou vedoucí Dlouhou ulicí ven z města.

Od roku 1541 byla voda vedena pod zemí dřevěnými dlabanými rourami od tzv. svatomikulášského pramene na východním úbočí Radobýlu. K překonání Pokratického potoka a hradebního příkopu byly postaveny dva akvadukty. 

Otvorem v hradbě roury pokračovaly k dřevěné kašně na náměstí.

Náměstí má cca 2 ha (cca 90 x 190 m), ve středověku sloužilo hlavně jako tržiště.

* Zvířátka hledejte na dvou kašnách na náměstí

18. Mariánský sloup

Město v roce 1680 postihla velká morová rána, která způsobila novou migraci osob. Zemřelo cca 400 osob. Na památku jejího překonání byl na náměstí osazen Morový sloup dle návrhu Giulia Broggia. Na sloupu je umístěna socha Panny Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli ovinutou hadem.

Na podstavci je sv. Roch, Fr. Xaverský, Šebestián a Bartoloměj – patroni proti moru.

 

 

 

 

 

19. Měšťanské domy na náměstí

Dům U Kamenného jelena

Původně renesanční dům ze 16. století. V 19. století byl dům empírově přestavěn. Stalo se tak citlivě. Na průčelí stavitel zanechal renesanční domovní znamení – kamenný reliéf s jelenem a znáčkem s písmeny I. G. Na této parcele prý stál nejstarší dům ve městě. Mezi dvěma písmeny označujícími majitele domu je runový znak N a T.

Runa N vyjadřuje nouzi, těžké situace. Runa T je symbolem odvahy pro ušlechtilé, ztělesněním spravedlnosti a zákona. V tomto domě byl leta vojenský soud.

Dům U Černého koně

Dvoupatrový empírový dům z první poloviny 19. století se secesním průčelím

z roku 1911. Již v roce 1716 byl připomínán jako zájezdní hostinec „U Černého koně“. Vlastníkem byla litoměřická rodina sládků jménem Buřič. Označení domu soškou koně je ještě z doby, kdy se domy označovaly podle činnosti majitele na vývěsním štítě nebo nad vchodem sochařským či malířským motivem. Číslování domů bylo zavedeno za vlády Marie Terezie v roce 1770.

Jako kdyby se lekl jelena na protějším domě. Jako kdyby spolu obě zvířata vedla dialog. Dům stojí na místě nejstaršího hostince ve městě.

* Zvířátka hledejte fasádách domů

20. Galerie

Barokně přestavěný renesanční dům č.p. 7 , postavený na zbytcích tří gotických domů. Sídlo Severočeské galerie – renesanční portál se lvem

Michalská ulice se dříve jmenovala panská. Domy jsou zachovány v téměř nezměněné podobě.

 * Zvířátko hledejte ve znaku nad vstupem

 

Pokračováním pochůzky od galerie na pravé straně vidíme budovu státního oblastního archivu. Býval to klášter řádu dominikánů, později zde sídlilo okresní hejtmanství, krajský i okresní úřad. 

Na torzu soklu zbořeného dominikánského kláštera sv. Michala z poloviny 13. století, je empirová kašna. V roce 1788 byli dominikáni přemístěni ke sv. Jakubovi a klášter byl v roce 1838 zbořen.

Původní Michalskou bránou procházíme na roh Jarošovy ulice.

Ve výklenku leží socha sv. Rozálie, která jako poustevnice žila v jeskyni u Palerma. Ochránkyně proti nemocem a moru.

Je tam ještě sv. Bartoloměj, apoštol, kterému byla za živa stažená kůže s těla.

Sv. Šebestián, který byl za pomoc křesťanům přivázán ke stromu a římští vojáci do něj stříleli šípy jako do terče. A španělský jezuita misionář František Xaverský.

* Zvířátka hledejte na sochách světců

Další zvířátka ve městě, jejichž symboly již nejsou zřejmé :

V místě dnešního občerstvení „U Draka“ na rohu Lidické ulice byla kdysi Drogerie „U černého psa“

V sousedství staré renesanční radnice je lékárna „U černého orla“– dříve zde byla drogerie, dům byl zbořen v roce 1938.

Na náměstí v blízkosti radnice je dům „U Zlatého bažanta“.

V rohu náměstí býval vyhlášený hotel „Červený rak“.

V Zítkově ulici býval hotel „U labutě“.

V prostoru dnešní restaurace Timeout byl dříve restaurant „Králíček“

V Lidické ulici, kde byla dříve oblíbená restaurace „U města Rumburku“ je dnes restaurace „U draka“

Ve čtvrti Kocanda býval hotel „Na Kocandě“, odvozeno možná od kočky.