24 hradů Českého středohoří
24 hradů Českého středohoří
1. Litoměřice … 136 m.n.m.
50o53´5972´´, 14o13´0156“
V Litoměřicích byly postaveny dva hrady. Ten starší, na Dómském pahorku, byl vystavěn Přemyslovci a patřil ve své době k nejvýznamnějším opěrným bodům panovnického rodu v Čechách. Pokus v polovině 13. století rozšířit město na území tohoto hradiště neuspěl
Přesnější dobu, kdy zanikly budovy kdysi královského hradu na Dómském pahorku, nelze určit. Po přenesení hradu do severozápadního cípu městských hradeb staré budovy hradu postupně zanikaly.
Nový hrad, gotický, vznikl nejspíše ve 13. století na starém románském hradišti. První zmínka o novém hradě pochází z listiny roku 1351, kdy se do nového hradu měly ukládat vinné desátky. K severozápadnímu nároží městského opevnění ho pravděpodobně nechal přiložit Přemysl Otakar II. Vlastní hrad měl lichoběžníkový půdorys, v každém rohu stála jedna věž.
Ty byly na západě a snad i jihovýchodě, kde se existence věže dosud jen předpokládá, čtverhranné. Měly prakticky nulovou schopnost boční střelby a proto byla ve 14. století odolnost severozápadního nároží zesílena okrouhlou věží či baštou, později zcela zaniklou. V severovýchodním nároží stávala věž okrouhlá, která možná střežila blíže nelokalizovanou vstupní bránu. Hrad obíhal po obvodu příkop, na severovýchodě a jihozápadě přeťatý napojující se městskou fortifikací. Proti městu hrad patrně ještě chránil i úzký parkán.
Rozmístění obytných a dalších budov není dodnes jasné. Výstavba hradu byla spojena s novým opevněním rozšířeného vnitřního města. Někdejší mohutná válcová věž hradu vznikla ale pravděpodobně již dříve za vlády Jana Lucemburského v roce 1319. Velkou přestavbou prošel hrad za vlády Karla IV., který zde zřejmě jako poslední český král pobýval. Tehdy vznikl dodnes zachovaný palác na severní straně areálu, který byl postaven na vnější straně hlavní hradby.
V roce 1387 dal hrad král Václav IV. v léno Kaplířům ze Sulevic a vyhradil si právo dalšího možného rozšiřování hradu a jeho opevnění. V roce 1397 jej věnoval své příbuzné Alžbětě Míšeňské na doživotí. V roce 1420 zde několikrát pobýval i císař Zikmund. Za husitských válek se hradu zmocnili kališničtí měšťané. Jeho držení jim potvrdil až roku 1499 král Vladislav II. V roce 1547 se tu zdržoval král Ferdinand I., který zde připravoval pád stavovského povstání. Při třicetileté válce hrad v roce 1665 vyhořel. V roce 1767 sem město přemístilo svůj pivovar. V hradě byla sladovna, poté sloužil jako sklady. Dnes je hrad součástí městského domu kultury a je zde zřízený Svatostánek českého vína, kongresový sál, vinárna a galerie.
2. Košťálov … 481 m.n.m.
5 km jihozápadně od Lovosic (50o49´0236´´, 13o98´4760´´)
Zbytky hradu, stojící na vrcholku příkré skály, působí dodnes impozantním dojmem. U vrcholku kopce je volné prostranství, kde se zřejmě rozkládal dolní hrad. Horní hrad tvoří jediná věžovitá budova paláce.
Doba vzniku hradu Košťálov je neznámá. V letech 1276 – 1303 se připomíná Petr z Košťálova. Není ale jasno, zda se jméno vztahovalo ke vsi nebo k hradu. Podle charakteru stavby, kdy vlastní hrad tvořila jen obezděná velká kvádrová obytná věž, mohl vzniknout i na počátku 12. století. Počátkem husitské doby patřil hrad Kaplířům ze Sulevic a roku 1422 byl obléhán husity Kaplířové, jako katolíci, získali od Zikmunda městečko Třebenice, takže vzniklo větší panství, pro které byl hrad oporou. V roce 1486 došlo k rozdělení kaplířovského panství ale hrad zůstal přístupný všem bratrům a hájit jej měli společně. Hrad chátral a ve třicetileté válce byl již pustý.
Přístupová komunikace vedla do předhradí ze sedla od severu a v prudkém svahu se musela několikrát otočit do protisměru.
Nevelký hrad byl dvoudílné dispozice. Jádro, které obsahovalo jen podlouhlý obytný palác, se nacházelo na nejvyšším místě skalnatého bradla, jehož strmé stěny zaručovaly dostatečnou ochranu. Palác byl dvoupatrový a osvětlovalo jej několik oken. Severní vstup do hradu vede do přízemí, západní do úzkého skalnatého suterénu. To je pravděpodobně původní přístup, který byl po dřevěných konstrukcích. Předhradí se nacházelo pod severním čelem paláce. Bylo lehčí, převážně dřevěné konstrukce. Byla zde kovárna i kuchyně.
Přístup:
Autem na jižní okraj obce Sutom, odtud po červené 1,5 km až na hrad.
Nebo z obce Košťálov …
3. Skalka … 287 m.n.m. (Vlastislav)
7 km západně od Lovosic (50o29´53´´, 13o57´39´´)
Zřícenina hradu se zachovala jižně od obce Vlastislavi. Na severní straně je protáhlá nízká ostrožna se zbytky starého slovanského hradiště, chráněného třemi valy s příkopem. Existence hradiště ukazuje zájem na opevnění tohoto místa od nejstarších dob.
Hrad vznikl jižně od hradiště zřejmě ve 14. století. V letech 1357 – 1360 se uvádí Petr ze Skalky. Před rokem 1414 získal Skalku Hanuš ze Sulevic, který stál v husitských válkách na straně Zikmunda. Hrad patřil pánům ze Sulevic až do počátku 17. století, kdy jej v roce 1639 zpustošili Švédové.
Hrad byl postaven na nevysoké skále a odtud má i své jméno. Na jeho obranu byl ve skále vytesán příkop. Jediným pozůstatkem hradu je poměrně dobře zachovaná válcová věž z dovezeného bílého kamene a zbytek zdiva z bývalé brány. Vstup do jádra hradu byl po mostě přes široký příkop. Vchod do věže byl v patře. Ve sklepě bylo umístěno vězení.
Přístup:
Autem až k severnímu úpatí návrší a po klikatící se cestičce 100 metrů vzhůru na hrad.
4. Oltářík … 565 m.n.m.
10 km jihozápadně od Lovosic (50o29´24´´, 13o55´24´´)
Zřícenina hradu se nachází na konci protáhlého hřbetu nad údolím Milešovského potoka, nad severním koncem obce Opárno na Lovosicku. Cesta ke hradu se otáčí kolem kopce a je zřejmé, že přístup tudy byl snadno hájitelný.
Zakladatelem hradu byl moravský šlechtic Jakoubek z Vřesovic, který byl husitským válečníkem a obávaným protivníkem katolické strany. Válkami si Jakoubek dopomohl ke značnému majetku. V roce 1454 hrad zastavil Janovi z Polenska, který hrad v roce 1468 postoupil pánům z Házmburka. Od roku 1544 se Oltářík uvádí jako pustý.
Malý a jednoduchý hrad se skládal ze tří samostatných částí od sebe však navzájem odloučených. První z nich tvoří pozůstatky brány přiložené na severní straně ke skalnímu bradlu. Bránu tvořily dvě rovnoběžné zdi, mezi nimiž byl úzký průjezd. Druhou částí bylo malé hospodářské zázemí hradu na menší skalnaté plošince. Nejvýše položenou třetí částí hradu byla obytná věž lichoběžníkového půdorysu. Její západní nároží byla zaoblena. Obvodové zdi věže se zachovaly v úrovni suterénu a z poloviny na skále položeném přízemí. Nad přízemím bylo ještě jedno patro
Přístup:
Autem od Podsedic přes Děkovku do lesa k rozcestníku a odtud po modré 750 metrů až na hrad.
5. Blešno … 520 m.n.m.
11 km západně od Lovosic (50o28´52´´, 13o54´27´´)
Hrad na Blešenském vrchu je zaniklý hrad, který stával na Blešenském vrchu nad vsí Dřemčice nedaleko Třebívlic v Ústeckém kraji. Kopec je v ose severozápad-jihovýchod mírně protažený a jeho vrchol zaujímá nevelké skalisko.Z hradu se zachovaly jen příkopy, valy a nevýrazné terénní relikty budov.
O historii jménem neznámého hradu se nedochovaly žádné písemné zprávy. Při průzkumu byl nalezen jediný střep datovaný do 14.–15. století. Specifickým rysem hradu je vysunuté opevnění, které se objevuje na hradech vybudovaných nebo přestavěných husitskými hejtmany. Pravděpodobně se jednalo o vojenský opěrný bod, v jehož konstrukcích výrazně převládalo dřevo.
Přístupová cesta vedla od vsi Blešno ze západu, okolo dvora na severním úpatí kopce a stáčela se k jihovýchodu a po napojení na cestu od Dřemčic na východ, kde v místech zúžení cesty pravděpodobně stála brána předhradí. Předhradí vymezoval hřeben kopce na levé straně a na pravé straně opevnění, ze které zbyly drobné zbytky v severní části. Odtud vedla cesta směrem na sever ke druhé bráně, z níž se vcházelo na nádvoří obehnané blíže neznámou fortifikací, při jejíž východní a severovýchodní části se nacházela blíže neznámá zástavba. V severozápadním sousedství brány stával půlkruhový objekt blíže neznámé funkce. Na skalisku v jižním rohu nádvoří pravděpodobně stála věž. Pod ní byla vyhloubena cisterna, na jihovýchodní straně nádvoří příkop a za ním úzká terasa. Za terasou následuje další příkop, trojúhelníková plošina a svah.
Přístup:
Na vrchol s hradem vede od roku 2014 odbočka modré turistické stezky Třebívlice–Děkovka, ze které se odpojuje na rozcestí při jižním okraji lesa asi 100 m severně od okraje Dřemčic. Vystoupit na vrchol lze také lesními cestami z blízké osady Blešno.
6. Opárno … 300 m.n.m.
8 km západně od Litoměřic (50o54´27,13´´, 14o01´00,57´´)
Zřícenina hradu je skryta mezi stromy na ostrohu v opárenském údolí těsně nad vsí. Hrad měl důležitou polohu nedaleko cesty z Prahy do východního Saska.
Hrad Opárno vznikl jako opevněné sídlo asi ve třetí čtvrtině 13. století. Hrad zde vystavěl Smil z Vchynice, který se r. 1356 psal z Oparna. Vchyničtí (Kinští) drželi hrad až do počátku 16. století.
Od roku 1536 se již hrad Opárno označuje jako pustý.
Ostroh je rozdělen příkopem, přes který se přecházelo do předhradí. Dalším příkopem je oddělen vnitřní hrad, z něhož se zachovala část okružní zdi, která má půdorys čtverhranu se zaoblenými rohy. Kolem hradeb vedla cesta, kterou se vstupovalo do severní části hradu, která byla ještě chráněna příkopem. V severní části hradu stála dnes již nezachovaná věž.
Podsklepená hlavní hradní budova byla přistavěna k hradní zdi, do níž vedla tři velká okna.
Přístup:
Autem na konec obce Opárno k železniční trati a odtud po zelené 300 metrů až na hrad
7. Ostrý … 535 m.n.m.
8 km západně od Lovosic (50O31´53,5´´, 13o57´5,32´´)
Zřícenina hradu se nachází na kuželovitém kopci jihovýchodně od Milešova.
Hrad postavil kolem roku 1433 Václav Kaplíř ze Sulevic.K hradu patřila i tvrz v Bílém Újezdě. Kaplířové drželi hrad až do roku 1505, kdy Kamarét Kaplíř postoupil hrad jako věno své dceři Martě. V letech 1528 – 1535 byl hrad sídlem Albrechta z Valdštejna, který ho pak prodal svému bratru Janovi. Od té doby hrad pustl. Opuštěný hrad chátral a před rokem 1784 již byl značně poškozen.
Cesta ke hradu vedla k první bráně, z níž se dochovaly malé zbytky. Pokračoval předhradím, kde stávala druhá brána. Nad branou bylo stavení, z něhož se zachoval jen klenutý sklep. Cesta se stáčí k dobře patrné zdi, kde je třetí klenutá brána, za kterou stávala vrátnice, z níž zbylo původní okno. Je zde prostor dolního hradu, kde na východní kuželovité skále stávala věž. Cesta stoupá po schodech ke čtvrté bráně, podél níž probíhaly hradby samotného hradu. Na západní straně byla hlavní poloválcová věž, která střežila první bránu. Hradní palác nepravidelného obdélníkového půdorysu stál na východ od věže. K založení hradu na obtížně přístupném místě nepochybně vedly stavebníka zkušenosti získané s dobýváním hradů během náboženských válek. Ty se jistě odrazily v důsledném vyztužení opevnění hradu podobě dvou bašt.
Přístup :
Autem 2 km po silnici z Milešova do Vlastislavi až k rozcestníku s modrou značkou a po ní 1,3 km vzhůru na hrad.
Vede k němu stará cesta z Milešova přes Mlýnce až na vrcholek.
8. Sukoslav … 566 m.n.m. (Kostomlaty pod Milešovkou)
10 km jihovýchodně od Teplic (50o55´9700´´, 13o87´2868´´)
Jihovýchodně od vsi Kostomlaty pod Milešovkou stával na kopci hrad, jehož zbytky se zachovaly dodnes.
Hrad postavili páni z Oseka v roce 1333. Roku 1335 koupil hrad s panstvím moravský markrabě Karel, pozdější císař Karel IV. Roku 1370 byl pánem na Kostomlatech Habart ze Žerotína, jehož nástupci prodali panství roku 1388 Jindřichovi Škopkovi z Dubé z řádu německých rytířů. V období husitských válek Albrecht Škopek hrad proti husitům uhájil. V době bitvy u Lipan v roce 1434 byl hrad silně poškozen, kdy jej obléhal husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Při obléhání svedl bitvu s panskou jednotou vracející se z lipanské bitvy, nicméně od roku 1435 se uvádí jako držitel hradu. Počátkem 17. století se dělili o kostomlatské panství bratři Petr a Oldřich Kostomlatští z Vřesovic a každý měl ve své polovině městečka tvrz. Hrad mezitím zpustl a od roku 1606 byl neobydlený. Za účast na stavovském povstání byl bratrům majetek konfiskován a získal jej Humprech Černín z Chudenic. Kostomlatský hrad byl koncem 18. století opět obýván. Roku 1841 byl na dolním nádvoří částečně zrestaurován, zpřístupněna byla velká okrouhlá věž vnitřního hradu a na místě původního podsebití opatřena ochozem se zábradlím.
Přístupová cesta k hradu vedla od severovýchodu přes předhradí k bráně vnějšího dolního hradu, která byla chráněna vlevo stojící okrouhlou věží, přístupnou v prvním patře z ochozu hradby a ve čtvrtém patře hrázděným podsebitím. Dolní hrad uzavíraly zdi na severní, západní a jižní straně. Na východě se vstupovalo přes příkop do vnitřního hradu. Horní hrad, který stál na vyvýšeném místě hradního areálu, chránil z jižní a východní strany kromě hradeb i parkán. V jihozápadním rohu stávala okrouhlá věž, nejvyšší část hradu, tvořící dodnes jeho typickou siluetu. Původně byla přístupná jen z vyššího patra. V severní části stál obytný palác, ve východní části byla další budova. Během vývoje došlo ke zvětšení paláce a k přístavbě dvou bašt.
Přístup:
Autem ze silnice Kostomlaty – Milešov k zelené značce a po ní na parkoviště U rybníčků. Odtud 600 metrů na hrad.
9. Paradies … 273 m.n.m.
8 km jihovýchodně od Teplic (50o35´485´´, 13o54´4587´´)
Hrad byl postaven na vrchu Kotyně na oseckém panství nedaleko Rtyně nad Bílinou
Poprvé je doložen v roce 1402, kdy dal povolení ke stavbě držitel Oseka míšeňský markrabě Vilém. Hrad dostal jméno Paradies, Ráj. O bližších okolnostech výstavby, jejím dokončení i další existenci hradu se nedochovaly žádné zprávy. Pravděpodobně byl dobit husity v souvislosti s vojenskými akcemi v době bitvy u Ústí nad Labem v roce 1426.
V 18. století zde byly ještě patrné rozvaliny a na východě před vrcholem dvě řady zřetelných valů a část zdi vyčnívající nad terénem, která byla troskou šestiboké stavby. V okolí jsou roztroušené kameny se zbytky malty. Utváření terénu místy naznačuje rozsah původního
opevnění.
10. Kamýk … 350 m.n.m.
4 km severozápadně od Litoměřic (50o33´27´´, 14o4´51´´)
Hrad Kamýk byl postaven na západních svazích Českého středohoří, kde ze zvlněné krajiny vystupuje kuželovitá čedičová skála zakončující menší ostroh. Jméno Kamýk odpovídá jeho poloze, protože slovo kamýk znamená skála.
První zpráva o Kamýku je z roku 1319, kdy hrad či spíše tvrz přijal od krále Jana Lucemburského Jindřich, předek Kamýků z Pokratic. Jindřich tvrz dostavěl a nově zřídil. Spolu s hradem Střekov byl opěrným bodem na řece Labi, kde byla nejvýznamnější obchodní cesta severozápadních Čech. V roce 1352 získal hrad Zbyněk Zajíc z Házmburka. Za husitských válek získal Kamýk husitský hejtman Hynek z Kolštejna, pověřený v roce 1421 Pražany správou Litoměřic. Hynek se s Pražany rozešel a po jeho smrti v roce 1427 ovládli hrad Zikmund z Vartenberka a Jan Smiřický, kteří zpustošili okolí.
11. Střekov … 230 m.n.m.
Součást Ústí nad Labem (50o38´21´´, 14o03´04´´)
Zříceniny hradu na výrazné čedičové skále nad pravým břehem Labe, v městské části Střekov, tvoří dominantu města Ústí nad Labem.
Hrad byl založen na popud krále Jana Lucemburského jako náhrada za zaniklý hrad v Ústí na ochranu plavby a cla, které tu panovník vybíral již v 11. století. Stavbou král pověřil rytíře Pešíka z Veitmile, kterému kolem roku 1316 daroval ves Střekov s podmínkou, že nad ní postaví hrad. V roce 1319 přenesl panovník léno na pány z Vartemberka, kteří hrad drželi až do roku 1400. Tehdy silně zadlužený Jan z Vartemberka postoupil Střekov Ješkovi z Vchynic, který ale vzápětí zemřel a nedoplatil Janu z Vartemberka smluvenou částku. Ješkovi dědici odmítli hrad vrátit a tak se jej Jan z Vartemberka snažil získat zpět silou. Nepomohlo mu ani půlroční obléhání a navíc na počátku roku 1403 hrad při vpádu do Čech obsadilo vojsko saského knížete Viléma. Do věci se vložil král Václav IV., který hradu nabyl v roce 1407. V roce 1409 král hrad postoupil na svého služebníka Vláška z Kladna, horlivého katolíka.
Hrad přečkal bez úhony husitské války. V roce 1479 získali Střekov Glacové ze Starého Dvora, kterým král Vladislav II. Jagellonský potvrdil léno. V roce 1563 koupili Střekov páni z Lobkovic, kterým potvrdil císař Rudolf II. dědičnost a kteří jsou majiteli hradu dodnes. Po získání hradu do dědičné držby zde již vrchnost nebydlela a hrad začal pustnout. Jeho konec nastal za třicetileté války, kdy byl opakovaně vydrancován Švédy. V roce 1658 je hrad již zříceninou, využitou jako opěrný bod ještě za sedmileté prusko-rakouské války v roce 1757, a to oběma stranami.
Hrad Střekov měl chránit důležitou cestu podle Labe, vinoucího se hluboko pod hradem. Do dob krále Jana Lucemburského spadá jeho první stavební fáze kladoucí hlavní důraz na vojenskou funkci.
Hrad má dvě spolu nesouvisející části, spojené původně padacím mostem přes hluboký přirozený příkop mezi nimi. V části první stával nad vstupní bránou hradní palác rozdělený do dvou nestejných prostor, který uzavíral jižní stranu této fronty hradu, lemovanou kolem dokola hradbou, zpevněnou na protější severní straně v každém rohu jednou okrouhlou věží. Věž na severozápadní straně skýtala bezpečný přehled po dlouhém úseku Labe tekoucího v hloubce 100 metrů pod ní. Věž na severovýchodní, protější straně zase střežila přístup k předhradí, kudy se vcházelo do hradního areálu. Druhou část hradního areálu tvořila skalní plošina, která spadala svými příkrými stěnami na východní straně do sedla. Opevnění této plošiny zajišťovalo chráněný přístup ke hradu.
Původní podoba Střekova byla zcela podřízena jeho strážní a ochranné funkci, přičemž jeho největší výhodou byla přirozená nepřístupnost skalního masívu, na němž je hrad postaven.
V roce 1911 – 1912 byly podniknuty rozsáhlé stavební práce na záchranu hradu. Poslední stavební úpravy byly provedeny po druhé světové válce a na ně navazují i úpravy posledních let. Díky všem těmto zásahům se dochovala do dnešních dnů sedmnáctimetrová válcová věž, hradní palác na horním nádvoří, zbytky arkýřové komnaty a spojovacího křídla, část paláce s údajnou kaplí a zbytky opevnění na nejvyšší hradní plošině. Na dolním nádvoří stojí dosud dvě hlásky, budova s tzv. rytířským sálem a budova upravená v 19. století na restauraci.
Přístup:
Autem na parkoviště při severovýchodním úpatí hradní skály. Autobusem na zastávku MHD Pod hradem … 0,6 km. Vlakem na zastávku Střekov … 1 km.
12. Blansko … 545 m.n.m. (Blankenštejn)
9 km severovýchodně od Ústí nad Labem (50o41´52´´, 14o05´57´´)
Zřícenina hradu Blansko se tyčí nad osadou Blansko nedaleko obce Mírkova.
Hrad byl postaven někdy na sklonku 14. století, protože výslovně je uveden v přídomku Václava z Vartemberka. Ten byl stoupencem krále Zikmunda a stál tedy v opozici proti králi Václavu IV. Proto se Václavovi přívrženci v době bojů mezi oběma soupeřícími stranami zmocnili hradu na jaře roku 1402. Ale již v létě téhož roku, po dohodě krále s panstvem, se Václav z Vartemberka na hrad vrátil. Po jeho smrti v roce 1407 patřil hrad odpůrcům krále Václava, který dal příkaz k jeho dobytí. Král hrad zastavil v roce 1417 Bohuši ze Zvěřince. Po králově smrti se na hradě usadili míšenští vévodové, kteří posílili míšeňský vliv na české straně Krušných hor. Míšeňská posádka zůstala na Blansku do roku 1426, kdy po červnové bitvě u Ústí nad Labem přešel Zikmund z Vartemberka, dosud horlivý stoupenec císaře Zikmunda, na husitskou stranu a po porážce křižáků se hradu zmocnil. Vartemberkové se tak dostali do dlouhých válek se saskými vévody a lužickými městy. V roce 1441 byl hrad Blansko obléhán ale odolal. Obě válčící strany uzavřely mír, často přerušovaný vzájemnými vpády.
V roce 1518 se stal majitelem hradu Jan z Vartemberka Březenský a po něm v roce 1527 Jindřich z Bunau. Tento rod držel Blansko až do Bílé hory. Na hradě pak byli drženi vězňové, o jejichž stravování se musel starat šenkýř ze vsi pod hradem. V roce 1628 získal hrad Kryštof Šimon z Thunu. Hrad se postupně rozpadal, takže do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností.
Cesta ke hradu vedla nejprve do podhradí, kde byla brána ve vnějším opevnění, z něhož se již nic nezachovalo. Pak pokračovala podél hradební zdi na vysoké skále. Tato jihovýchodní strana hradu byla zpevněna mohutnou půlkruhovou baštou, vystupující z úrovně hradeb a umožňující ostřelování celé jihovýchodní fronty hradu a cesty až k vlastní hradní bráně. Brána se opírala o dvě skaliska a byla zabezpečena příkopem a padacím mostem s další baštou. Po několika metrech byla další brána, kterou se vcházelo na nádvoří. Na jeho východní straně stávala obytná budova o třech větších místnostech. Tato budova zanikla v roce 1931, kdy zde byla turistickým spolkem zřízena vyhlídka. Další stavení stávala na severní straně. Hradební zeď byla zpevněna čtyřhrannou věží vystupující z úrovně hradební fronty.
Přístup:
Autem z Neštěmic přes Mírkov až k polní cestě pod hradem. Dále 0,5 km po žluté až na hrad.
13. Varta … 238 m.n.m.
6 km východně od Ústí nad Labem (50o39´3045´´, 14o07´2382´´)
Hrad Varta stával na návrší v údolí Olešnického potoka asi 2 km jižně od Velkého Března nad osadou Varta.
Hrad byl postaven asi v polovině 14. století, kdy krajina patřila Vartemberkům. Písemně je doložen roku 1378, kdy byl v držení Beneše Škopka z Dubé. Před rokem 1401 ho získal Jan z Vartemberka. Z nejznámějších Vartemberků na hradě je Zikmund Vartemberský, který držel hrad v letech 1408 – 1438. Po roce 1465 již písemné prameny o Vartě mlčí.
Malý dvoudíůlný hrad byl situován do dvou výškových úrovní. Mohutný, dosud patrný val chránil vstup do předhradí, z něhož bylo kdysi možno se dostat po schodech do horního hradu na nejvyšším místě pahorku. Rozsah hradu, jehož jádrem byla zřejmě věž s přilehlou budovou, byl velmi omezený. Z někdejších hradeb a stavení se dochovaly již jen hromady kamení zarostlé křovím a trávou.
Přístup:
Autem na horní okraj obce Olešnice. Odtud k hradu 0,5 km po lesní vozovce.
14. Mojžíř … 275 m.n.m. (Wessenstein)
6 km severovýchodně od Ústí nad Labem (50o41´202´´, 14o07´1605´´)
Hrad stával na čedičovém vršku východně od obce Mojžíř a zůstaly po něm jenom skromné pozůstatky.
Vznikl někdy na závěr 13. století a jeho zánik lze předpokládat po spojení s hradem Blansko během první poloviny 14. století, kdy přestal být šlechtické sídlo. První známí majitelé byli míšenští páni z Lungvice. V roce 1401 získal Mojžíř Václav z Vartemberka, který v tu dobu dostavěl nedaleký hrad Blansko a Mojžíř k němu připojil.
Hrad jednodílné dispozice zaujímal vrchol kopce, od něhož byl na západní straně oddělen vysoký čedičový suk zvaný Špičatá skála. Skála s hradem neměla nic společného. Přístupová cesta k hradu stoupala od severovýchodu a po mostě přes obloukovitě vedený příkop na východní straně vstupovala do hradu. Za branou je fragment upravené skalky, na níž mohla stát nižší věž sloužící k ochraně vstupu. Jediným zděným pozůstatkem hradu je část obvodové hradby na severozápadní straně jádra, dlouhá asi pět metrů a vysoká necelé dva metry.
Přístup:
Autem k severnímu okraji obce Mojžíř. Odtud nejdříve krátkou ulicí prudce vzhůru a dále po úzké lesní cestě severním svahem hradního kopce až pod jeho severozápadní nároží. Odtud vpravo stezkou mezi stromy až na hrad.
15. Panna … 594 m.n.m.
9 km severovýchodně od Litoměřic (50o36´41,48´´, 14o11´4,66´´)
Nad obcí Řepčice se vypíná čedičový vrch zvaný Panna, na němž jsou patrné již jen velmi skrovné zbytky bývalého hradu.
Ves Řepčice je připomínána od roku 1407 a patřila k řádu německých rytířů. Na jaře 1421 táhl třebušínskou kotlinou Jan Žižka s husitským vojskem na Litoměřice, které obléhal. Po uzavření smíru s měšťany, si postavil Jan Žižka naproti kopci Panna hrad Kalich, aby z něho husitská posádka dohlížela na zavedené pořádky. Zikmund z Vartemberka, oblíbenec krále Zikmunda, vytáhl s vojskem proti ještě nedostavěnému hradu Kalich, který neúspěšně obléhal. Když odsud odtáhl, postavil na protějším kopci Panna hrad jako protiváhu husitskému Kalichu. Hrad Panna byl stavěn ve dvou etapách. Pravděpodobně již při tažení Zikmunda proti Kalichu vzniklo na kopci opevnění, které hájila hradní posádka a po ústupu Zikmunda hrad dostavěla. V roce 1422 oblehli husité hrad, ale nedobyli jej. To se jim podařilo až v létě 1423 a husité drželi tento hrad i po bitvě u Lipan. V roce 1437 vytáhla proti oběma hradům Zikmundova vojska a po neúspěšném obléhání se nakonec posádka hradu vzdala. Po patnácti letech existence pak obléhatelé hrad zbořili.
Cesta na vrchol vedla od jihu z Řepčic a točila se několikrát kolem kopce. Na severozápadě vstupovala na vrcholek a dvě přitesané skály patří patrně k první bráně. Odtud se cesta prudce otáčí do protisměru a pak na východ. Pod cestou jsou vidět v prudkém svahu zbytky valů. Vlastní hrad stával na skupině čedičových skal a je zde patrné, že tam stálo několik budov.
16. Březno … 350 m.n.m. (Pustý zámek)
1,5 km východně od Velkého Března (50o39´42,73´´, 14o09´49,24´´)
Neznáme žádné písemné prameny, které by se k hradu vztahovaly, a tedy ani jeho jméno. Mohly by s ním souviset některé zmínky o Velkém Březně, a proto se pro hrad někdy používá jméno vesnice. Poznání navíc komplikuje skutečnost, že stál na panství, které v 15. století patřilo k blízkému hradu Varta. Je možné, že se stal správním centrem panství v době, kdy byla Varta dočasně opuštěna. Tomu odpovídají archeologické nálezy, které dobu života hradu určují na konec 13. století až do 80. let 14. století.
Pozůstatky hradu jsou tvořeny čtveřicí pahorků. Největší je jižní pahorek, který je od předpolí oddělen nízkým valem a až tři metry hlubokým příkopem. Na severovýchodě je však příkop hluboký až sedm metrů. Za ním se nachází tři za sebou seřazené menší plošiny. První a největší z nich má přibližně obdélný půdorys. Z 19. století se dochovaly popisy zbytků zdiva, které potvrdil archeologickým průzkum.
Přístup:
Zbytky hradu jsou volně přístupné a v jejich těsném sousedství vede zeleně značená turistická trasa z Velkého Března do Levína.
Terénní pozůstatky hradu neznámého jména, které se rozkládají na jednom z horských hřbetů východně nad Velkým Březnem. Počátky hradu sahají na základě archeologického datování do závěru 13. století. Osídlen byl přibližně do 80. let 14. století. Důvody, které vedly k jeho založení, nejsou známy, stejně tak není přesně známo, co přimělo obyvatele hradu k jeho opuštění. Možným vysvětlením je, že majitelé zdejšího panství přesídlili na nedaleký, nově obnovený hrad Varta. Stejně tak málo jako o historii hradu víme i o jeho původní podobě. Je zřejmé, že byl minimálně dvojdílný. První výše položený hradní oddíl byl chráněn půlkruhovým příkopem, který ještě dnes dosahuje hloubky až tří metrů. Druhá, menší a níže položená část hradu byla chráněna prudkými svahy a dvěma dodnes dochovanými šíjovými, příkopy vylámanými do skalnatého podloží. Kromě příkopů, valů a několika umělých plošin se po hradních stavbách nedochovaly žádné další stopy, ačkoliv ještě v 19. století byly na hradě údajně pozorovatelné pozůstatky zdiva. Kromě potoka tekoucího údolím východně pod hradem mohl jako vodní zdroj sloužit tehdejším obyvatelům i pramen v místě dnešní studánky v jihozápadním sousedství tohoto zaniklého sídla.
PŘÍSTUP
Pustý zámek se nalézá 1,2 km jihovýchodně od Velkého Března, na jednom z hřbetů sbíhajících z masivu Sokolího hřebenu směrem k Labi. Z Velkého Března je přístupný po zelené turistické značce stoupající směrem na Sokolí hřeben. Značená cesta stoupá z Velkého Března do zalesněného svahu. Po prudké levotočivé zatáčce se zařezává svou pravou krajnicí do svahu, kterým stoupá stále vzhůru. Za další prudkou pravotočivou zatáčkou (pod odlámanou skálou), jsou po pravé straně patrné zbytky mohutného, několik metrů hlubokého úvozu - původní cesty vedoucí na hrad. My však pokračujeme po současné cestě až do místa, kde prudkou pravotočivou zatáčkou překonává horský hřbet a po levé straně se objeví hluboká strž. Po několika desítkách metrů jsou již vpravo nad cestou patrné pozůstatky šíjových příkopů. Pokračujeme po cestě stále výše až na ploché prostranství, které je křižovatkou několika lesních cest. Zde se otočíme zpět doprava k severu a mírným zalesněným svahem přijdeme po několika metrech k hradnímu příkopu. Po jeho překonání staneme na oválné plošině, ze které můžeme sejít mírnějším svahem k šíjovému příkopu, za nímž se na úzkém skalnatém hřbetu nachází druhá část hradu. Vydáme - li se z křižovatky lesních cest západním směrem po lesní cestě ocitneme se za několik okamžiků u lesní studánky.
Popisovaný hrad je přístupný také po cestě vedoucí z Malého Března. Od nádraží se vydáme podél pole jihovýchodním směrem a skrze viadukt muzejní železnice, stoupáme po lesní cestě stále vzhůru. Asi po 250 m se cesta stáčí doleva a za pravotočivým obloukem stoupá svahem vzhůru. Přibližně 0,5 km po pravotočivém oblouku odbočíme cestou doprava, která nás dovede na zpevněnou cestu se zelenou turistickou značkou. Zde se dáme doprava a scházíme cestou až na výše popsané prostranství před hradem.
17. Vraty … 500 m.n.m.
50o40´59,43´´, 14o13´4043´´
Vraty (též Rattenstein nebo Pustý Zámek) je opevněná lokalita považovaná za zaniklý hrad asi 2 km jihozápadně od obce Těchlovice v okrese Děčín. Místo se nachází na ostrožně, která vybíhá na severní straně z Bukové hory.
Nejsou známé žádné písemné prameny, které by se k lokalitě vztahovaly. Většina archeologických nálezů vznik hradu datuje do druhé poloviny 13. století a zánik již do první třetiny 14. století.
Vstup na ostrožnu pravděpodobně chránil šíjový příkop, který zanikl při stavbě současné cesty. Jižní část lokality je poškozena novověkými zásahy a neumožňuje bližší rekonstrukci podoby. Předpokládá se v ní stavba v jižní části plochy. Severní část tvoří výrazný skalní suk beze stop zástavby. Skalnatý hřeben nad cestou pravděpodobně nebyl součástí opevněného areálu.
Přístup:
Po asfaltové cestě z Rytířova na Bukovou horu, asi po 2,5 km v místě ostrého levotočivého ohybu cesty doprava, areál se nachází na skále těsně u silnice; alternativně lze jít z Těchlovic po červené turistické cestě zhruba 3,5 km směrem na Bukovou horu, po vyjití na asfaltovou lesní cestu asi 500 m k severu k ostré pravotočivé zatáčce, u níž lokalita leží.
18. Vrabinec … 350 m.n.m.
9 km jižně od Děčína (50o42´385´´, 14o12´43,07´´)
Hrad Vrabín, známý později obecně pod jménem Vrabinec, byl postaven na příkré rozeklané čedičové skále nad údolím potoka nedaleko osady Babětín. Mohutná čedičová skála je zakončena čtyřmi výčnělky, mezi něž byla vestavěna hlavní část hradu. Členitá a pro obtížný terén málo vzhledná stavbadala asi hradu jméno po vrabčím hnízdě.
Hrad postavili páni z Těchlovic, kteří ve 14. století chtěli založit panství konkurující Děčínu. Ješek z Těchlovic se od r. 1403 píše na Vrabíně. Těchlovicové se v roce 1415 dostali do finanční tísně a tak na hradě, zřejmě protiprávně, vládnul Mikuláš z Lobkovic. Dva roky na to hrad už patřil druhé manželce Zikmunda z Vartemberka, Anežce ze Šternberka. Hrad byl dobyt při výpravě Lužičanů proti hradu Blansko v roce 1442. Přesto byl hrad dále udržován, protože roku 1504 potvrdil Vladislav Jagellonský jeho držení Zikmundovi mladšímu z Vartemberka. Od roku 1515, při prodeji Děčínska saským Salhausenům se uvádí Vrabinec jako pustý. Pravděpodobně pro svojí krajně nepohodlnou polohu.
Na nejvyšším výčnělku skály, stěží přístupném po jednoduchých stupních, stojí doposud sloupovité zdivo hlásky. Na rozměrnějším jižním suku mohl stát věžovitý palác. Na západě byly výčnělky obezděny v menší nádvoří. Podle fragmentu nároží zde zřejmě byla obdélníková budova. Brána byla opatřena padacím mostem. Ukončení koruny hradeb a budov bylo nejspíš hrázděné. Zdi jsou zachovány v několika zbytcích, z nichž nejdelší měří 12 metrů a nejvyšší 8 metrů. Obydlí zbrojnošů byla na sever odsud, u přístupové cesty.
Přístup:
Autem po silnici po červené značce z Těchlovic k osadě Babětín. Od jejího spodního okraje vlevo po značce 800 metrů prudkým svahem až na hrad.
19. Kalich … 530 m.n.m.
9 km severovýchodně od Litoměřic (50o36´18,08´´, 14o12´23,65´´)
N vrcholu hory Kalich nad Třebušínem stával Žižkův hrad Kalich, z něhož se zachovaly skromné zbytky.
V létě 1421 se pokusil Zikmund z Vartemberka ještě nedostavěný hrad Kalich dobýt. Hrad, který hájil Žižkův bratr Jaroslav, se přepadení ubránil a tak došlo k jeho obléhání. Mezitím vytáhl Žižka na pomoc Žatci, který obléhala křižácká výprava. Po porážce této výpravy ukončil Zikmund z Vartemberka obléhání hradu Kalich ale na protějším kopci vystavěl jako protiváhu hrad Pannu a 3 km odsud i hrad Litýš. V roce 1422 se Zikmund z Vartemberka pokusil neúspěšně dobýt Litoměřice. Husité pak dobyli hrad Panna a upevnili si pozice v býčkovické kotlině. Jan Žižka pobýval na Kalichu až do konce července 1423, kdy vyrazil na vojenské tažení k Hradci Králové, kde u Přibyslavi v říjnu 1424 zemřel Na Kalich se pak přestěhovala Žižkova dcera i s dětmi. V roce 1437 se opět posádka hradu ubránila vojsku Zikmunda z Vartemberka. V roce 1440 se hrad dostal do rukou Viléma z Illburka, pána na hradě Ronov. Poté, co se Vilém odklonil od krále Jiřího, tak někdy v roce 1467 kapitulovala i posádka hradu. V roce 1496 se dostal Kalich do držení Vartemberků, kteří ho připojili k hradu Litýši. V první polovině 16. století hrad zpustnul. Na jaře 1868 měl být z Kalichu odvezen základní kámen na stavbu Národního divadla, ale litoměřický hejtman to zakázal.
Na začátku 80. let 19. století byla v severovýchodní části vrcholku postavena výletní restaurace a na jihovýchodní hraněn vyhlídkový skleněný pavilon. Staré sklepy byly využity pro uskladnění nápojů. V roce 1886 byla restaurace opuštěna a zmizela beze stop.
Na hrad, který byl umístěn na dvou homolích ve výši 200 metrů nad Třebušínem, vedly tři staré cesty. Nejvýznamnější je cesta z Třebušína, která je dosud velmi dobře sjízdná a vedla serpentinami k hradu. Vlevo na hřebenu nad cestou je zčásti zachované předsunuté opevnění, ukončené okrouhlou baštou obklopenou příkopem. Do hradu se vjíždělo třemi branami. Přízemí třetí brány je dnes nejlépe dochovaným zbytkem hradu. Za branou se přichází do sedla mezi dvěma homolemi. Na jižní homoli stála strážnice, ze které byl výhled daleko do kraje. Sedlo bylo zcela zaplněno budovami a vedla odsud hradební zeď k severní homoli, na které stála věž o průměru 13 metrů. Věž se do výšky rozšiřovala, takže měla tvar kalicha. Základním rysem Kalichu je jeho důmyslné opevnění využívající optimálně výhodného terénu. Vysunuté dělostřelecké opevnění je naprostým unikátem, podle kterého se stejným směrem ubíralo opevnění až do novověku.
Přístup:
Autem ke hřbitovu v Třebušíně a odtud po žluté značce 1 km až na hrad.
20. Leština … 400 m.n.m.
11 km východně od Ústí nad Labem (50o39´15,2´´, 14o10´58,5´´)
Na kopci nad vsí Leština jsou nepatrné zbytky malého hradu. Hrad stával na výběžku nad údolím potoka, takže jej ze severu, východu a západu chránily strmé svahy.
Ves Leština se uvádí poprvé v roce 1437 jako příslušenství statku Býčkovice. V roce 1454 ji držel Jan z Vartemberka, který ji postoupil králi Ladislavovi. Hrad byl nejspíše založen v polovině 14. století k ochraně statků litoměřického probošství a zanikl za husitských válek.
Přístupová cesta tedy vedla od jihu, kde se nacházelo rozlehlé předhradí. Jádro od předhradí odděloval šíjový příkop, před kterým se nacházela kamenná zídka. V jihovýchodní části jádra se nachází čtverhranné zahloubení, patrně po zděné stavbě. Menší stavba se patrně nacházela také na výše položené části jádra. Omezený prostor ostrohu poskytoval místo jen nejnutnějším stavením, z jejichž zbytků se dalo na začátku 20. století usuzovat na to, kde snad stávala brána, věž a bašta. Celý prostor je dnes zarostlý keři a stromy.
Přístup:
Přímo do míst hradu žádná značená turistická značka nevede, nicméně nedaleko prochází zeleně značená turistická stezka od Velkého Března na Bláhov.
21. Litýš … 486 m.n.m.
7 km západně od Úštěku (50o35´28,07´´, 14o14´36,1“)
Zřícenina hradu se nachází nad Kotelicemi, na nejnižší ale i tak výrazné čedičové kupě v ose hradů Panna a Kalich.
Hrad vznikl na majetku Řádu německých rytířů, který na počátku husitských válek získal Zikmund z Vartenberka. Ten si jako protiváhu husitskému hradu Kalich postavil na protějším kopci dřevěný hrad Panna, který ale neodolal náporu husitů. Proto si roku 1423 postavil hrad nový, zvaný Litýšek. V roce 1454 připadl hrad králi Ladislavovi, který ho předal Šterneberkům. Ti ho prodali zpět Vartenberkům. Vysloveně pustý se uvádí až v roce 1544.
Celý vrchol obklopuje hluboký příkop až na severní stranu chráněnou příkrými skalami. Na jižní a východní straně byly vybudovány dodnes zčásti zachované hradby. Z bývalých hradních objektů jsou zachovány jen zbytky zdí a sklepa při jižním okraji. Na severním okraji, mezi skalními stěnami, jsou patrné náznaky bývalé hradní studny.
Přístup:
Autem z obce Kotelice po úzké asfaltce s červenou značkou východním směrem 1 km do sedla v lese. Odtud po tvarové značce 300 m vzhůru až na hrad.
22. Levín … 455 m.n.m.
5 km severozápadně od Úštěku (50o36´43,75´´, 14o17´1,94´´)
Hrad, ze kterého se dochovaly jen skromné pozůstatky zdí, stával na výrazném a zdaleka viditelném návrší nad západním okrajem obce Levín.
První opevněné sídlo v Levíně mohlo vzniknout za Beneše Okrouhlého z rodu Michaloviců někdy kolem roku 1220. Pod jeho ochranu patřilo městečko Levín i blízký Úštěk, ležící na jedné z významných cest. Hrad zanikl pravděpodobně za husitských válek v roce 1422, v době bojů o nedaleký Žižkův hrad Kalich.
Cesta k hradu vede od městečka na jih. Na vrcholku lze v nepatrných troskách hradebních zdí nalézt čtyřúhelníkový pozůstatek vnitřních zdí objektu neznámého určení. Trosky hradu se sice zachovaly až do roku 1833, kdy byla ze zdiva hradu přestavěna mohutná zvonice z roku 1699. Dispozice hradu byla jednodílná.
Přístup:
Autem na náves ke kostelu v obci a odtud pěšinou mezi domky 300 metrů až na hrad.
23. Ostrý (Scharfenstein) … 250 m.n.m.
3 km jihovýchodně od Benešova nad Ploučnicí (50o43´29´´, 14o19´23´´)
Zřícenina hradu se nachází nad obcí Františkov nad Ploučnicí na skalnatém ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Ploučnicí. Ovládal údolí Ploučnice a starou obchodní stezku, která tudy procházela. Čedičový ostroh, na němž je hrad vybudován, sloužil jako stavební materiál. Tvar ostrohu dal hradu i jméno.
Hrad byl založen kolem roku 1230 někým z rodu Markvarticů. Po roce 1270 se stal majetkem Královské Koruny až do smrti Přemysla Otakara II., který padl v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Poté byl zastaven spolu s Děčínem a dalšími severočeskými města a hrady markrabímu Otovi Braniborskému za náhradu 20.000 hřiven stříbra. Zástava byla roku 1283 zrušena a Václav II. hrad daroval Janovi z Michalovic. Po roce 1406 prodal Jan hrad Hynkovi Berkovi z Dubé. Kolem roku 1440 se dostal hrad do majetku děčínské větve pánů z Vartenberka. Hrad byl na podzim 1445 po čtyřdenním obléhání dobyt Lužičany a jeho dřevěné části byly vypáleny. Jako pustý se uvádí v roce 1515, kdy jej koupili saští páni ze Solhausenu.
Původně malý a jednoduchý hrad zaujímal místo na konci 50 metrů vysokého ostrohu s půdorysem nepravidelného pětiúhelníku. Přestavbou jádra s rozšířením hradu o předhradí dosáhl úctyhodné délky 200 m. Přístup k hradu byl pouze ze severu přes tři zřetelné příkopy.
Mezi nimi jsou dvě vyvýšená skalnatá prostranství, kde stávaly hospodářské budovy tvořící předhradí. Za třetím příkopem leželo jádro hradu. Na pravé straně se tyčí velký nárožní zděný pilíř, u něhož bývala brána. Na vrcholu skály stojí dosud mohutné zbytky válcové věže, z níž zůstala zachována jen její spodní část vysoká asi 8 metrů. Věžní zdivo je 3 metry silné a uvnitř věže je volný kruhovitý prostor o průměru 180 cm.
Z rozsáhlého hradu se dochovaly jen velmi malé části jeho zděných konstrukcí. Na druhém předhradí jsou dnes nejvýraznější obě křídla mohutného pilíře, dosud čnící do značné výšky.
Brána zmizela a obvodová hradba se dochovala jen v podobě krátké a nízké zdi.
Přístup :
Autem na jižní konec obce Františkov, zde přes most na parkoviště a odtud po zelené značce 300 metrů vzhůru na hrad
24. Kamenice … 530 m.n.m.
16 km východně od Děčína (50o47´28,9´´, 14o26´0,4´´)
Zříceniny hradu se tyčí na dominantním Zámeckém vrchu nad jihovýchodním okrajem města Česká Kamenice.
Hrad Kamenice byl založen v době příměří mezi dvěma vpády Lužičanů v letech 1440 – 1444.
Dlouholetými boji s Lužičany se Vartemberkové finančně velmi vyčerpali a tak prodali roku 1511 celé děčínské panství spolu s Kamenicí Mikulášovi Trčkovi z Lípy. Před rokem 1535 koupil Kamenici jako samostatné panství Prokop z Vartemberka. V roce 1614 jej koupil Radslav starší z Vchynic, kdy už je hrad uváděn jako pustý. Jeho funkce vojenské pevnosti byla obnovena za třicetileté války, kdy jej obsadily císařské oddíly. Při tažení Švédů ze Žitavy k Děčínu byl v roce 1639 hrad dobyt, vypálen a rozbořen.
Přístup k hradu byl od východní strany cestou otáčející se po svahu mírným stoupáním k západu. V místě, kde se cesta přibližuje ke zčásti opracovaným skaliskům po pravé straně, stávala brána. Druhá brána k hornímu bradlu byla na západní straně hory, kde strmé skály pod vrcholem tvoří přirozenou úzkou soutěsku. Dnes stojí na samém jižním okraji nevelké plošiny vrcholu zříceniny hradního paláce obdélníkového půdorysu až do výše druhého patra. Na východním okraji horního hradního prostoru se zachovaly zbytky hradeb, obepínající hradní palác také z jižní strany. V současné době je zde vystavěna dřevěná vyhlídková věž.
Přístup:
Autem na jižní okraj České Kamenice až k zelené značce u železničního viaduktu. Dále po ní 1,5 km pořád do kopce až na hrad.
