Divadelní představení

 

První společný výstup účastníků akce TOP 2 000 na nejvyšší horu Čech, na Sněžku,  se uskutečnil v období letního slunovratu 21. 6. 1997 cestou Obřím dolem z Pece pod Sněžkou.

A právě zde se zrodila každoroční tradice v hraní divadelního představení o hledání Vodkina, symbolu svobody, pohody a radosti.

Divadelní texty a kostýmy byly v podvečer rozdány mezi účastníky a po krátké generálce bylo zahájeno představení.

Večerní představení

Putování za VODKINEM

Putovní hra o patnácti dějstvích s nečekaným rozuzlením

 

Obraz 1.

Po scéně „Ze života VODKINA“ se ujímá slova vypravěč (mezitím se připravuje stůl a dvě židle pro badatele) + (důležité) 2 x 0,5 l piva a na stole náhodně podstrčený výtisk časopisu VODOVKA č. 03

Vypravěč : podbarveno scénickou hudbou v pozadí (naaranžovaný WALKMAN + 2 x repro)

Obraz ze života VODKINA - 2 badatelé v hospodě za stolem - kolem zní hudba Tibetian Horn

Vypravěč : (navazuje na přednášku ze života VODKINA)  „ VODKIN, jak jste se při výkladu mohli přesvědčit, skutečně existuje. Jistě Vás o tom přesvědčily i nevyvratitelné, zde předložené důkazy. Není tedy divu, že se na celém světě tvoří skupiny svobodomyslných badatelů, kteří chtějí tento symbol svobody nalézti, předvésti a dokázati jeho existenci. Proč ? …….. O výsledcích těchto konání (expedic, výprav a vědeckých sympozií) jsme díky dlouholetému úsilí velmi zevrubně informováni a lze konstatovat, že hledání VODKINA, jako symbolu svobody je v mnoha národech asociováno do místních poměrů, přičemž my samozřejmě víme, že se jedná o tutéž postavu. Vezměme si například hledání bájného YETIHO v Himalájích. Nebo TROLLA ve Skandinávii či LOCH NESSké příšery ve Skotsku. Nebo takového DIA na Olympu, Drákuly v Karpatech ale také Krakonoše u nás v Krkonoších. Za vší tím se skrývá velké tajemno, ale i touha toto tajemno rozluštit a přijít mu na kloub."

A teď je tu akce TOP 2.OOO !

Akce, která by měla vnést světlo do dosavadního chaotického hledání a dát světu na srozuměnou, že za vším tím hledáním se skrývá VODKIN. VODKIN, jako symbol svobody, sebevyjádření sebe i svých představ. VODKINA skrývá každý sám v sobě, ale nedokáže to tak jaksepatří stylizovat. Musí projít tím vším hledáním, bádáním, zakopáváním, újmami i úspěchy, aby nakonec procitl a uvědomil si že ...... ale to už předbíhám děj následujících událostí, které se tu před Vámi rozevírají v plné své šíři.

Onehdá se u stolu v jedné malé české hospůdce setkali po letech dva kamarádi, kteří dříve spolu prožívali spoustu krásných a dobrodružných chvil. Ale čas a podmínky je zavály každého někam jinam. A  do toho to hloupé podnikání a naznačení svobody a tolik proklamované demokracie. Až se jim z toho zatočila hlava a skoro oba dva zapomněli na to, co bylo pro ně dříve tak strašně krásné. Každého z nich svazovaly podmínky a předpisy a zásady podnikání, jak peníze vydělat a pokud možno zase rozumně prodělat a .......

Ale teď jsou tady, v naší české hospůdce, zrovna v té, ve které si kdysi vytvářeli ideály o životě bez hranic, o přátelství a svobodě ........

Obraz 2. A :

1. badatel : „Tak jsme se nějak dlouho neviděli. Co ty vlastně pořád děláš?“

2. badatel : „Ále, nestojí to za řeč. Prošel jsem úplně tím samým, jako ty  a teď jsem tady a hledám cestu, jak dál. A dostala se mi do ruky VODOVKA, to je časopis takových bláznů jako jsme kdysi bývali i my, a oni ti šílenci v posledním čísle vyhlásili akci TOP 2.000."

1. badatel : „A co je to za akci? "

2. badatel : „Ti blázni si dávají za cíl ......."

1. badatel : „I my jsme bývali takoví ........ taky jsme ............"

2. badatel : „A co kdybychom to zkusili s nimi ? „ ................. co by to znamenalo?"

1. badatel : „Nic moc, jenom ......... "

2. badatel : „No ale to je ono, pojďme do toho s nimi ............ "

 

Obraz 2. B :

1. badatel : „Hle, první kopec, to bude asi (podle průkazky a mapy světa) nejspíše Elbrus, nejvyšší kopec Ruska, je otázkou, jestli je tenhle kopec i nejvyšším kopcem Evropy,  vždyť je už v Asii."

1. badatel : „Hele víš co, vezmeme ho jako nejvyšší vrch evropskýho státu a připíšeme si sto bodů na VODKINA.“

(badatelé stoupají do kopce ................ strhávají prostěradlo ................a pod prostěradlem za stolem Bobeš)

ELBRUS : Bobeš – představitel ruského kopce : oblečen v uniformě, beranice, Vodka, pistol (kolt), babuška

1. badatel : "No to se podívejme, na vrcholku Elbrusu zřím jakousi postavu, snad ne VODKINA. Fuj, to jsem se lekl. Jakýsi místní domorodec s nedopitou lahví VODKY. Hej cizinče, vlastně né, my jsme tu cizinci. Hej domorodče, bádáme tu v horách po bájném VODKINOVI. Nezahlédl jsi ho někde jít kolem?"

Rus :"No štó vy .......... rozvíjí se Bobšova improvizace - těžko dělat jakoukoliv přípravu ......štó zmyslem tvojej žizni (života)? …. Á, žizň, žízeň … étot zmysel" … a sápe se po lahvi vodky …

2. badatel : "No jak to tak vypadá,  pro Rusa je VODKIN nedopitá, nejlépe plná láhev VODKY. Že by to bylo typické pro Evropu?"

 

Obraz 3. :

1. badatel : "Měli bychom zkusit zapátrat na jiném kontinentě. Zkusme třeba Afriku."

2. badatel :" Tam je tuším nejvyšším kopcem Kilimandžáro. Ale cesta ke kopci je prý velmi nebezpečná.  Cestovatele tam zpravidla sežere divá zvěř nebo domorodí obyvatelé. Když bychom se tam ale chovali nechutně, snad by nás mohli nechat na pokoji.!

2. badatel : "Co je to ale chovat se nechutně?"

1. badatel : "No plivat, nadávat, chovat se povýšeně atd., tak jako správný podnikatel."

Vypravěč : "A tak prošli přes poušť, bažiny i pahorkatiny plné divochů. Nikdo si jich ani nevšiml, spíš se jim uklidil z cesty. A to ani nemuseli použít tolik obvyklé neomalenosti."

2. badatel : "Vida, Kilimandžáro. To bude asi ten kopeček s tou bílou čepicí."

KILIMANDŽÁRO : představitel kopce Jirka M. : bílá čepice, domorodec - korálky, proutí kolem pasu, nedojedená kost .... na stole láhev Dobré vody.

1. badatel : "Hola, domorodče. Bádáme tu po VODKINOVI. Co nám k tomu můžeš říct."

Domorodec : "Hula, hula, umbajkví ....."

2. badatel : "Takhle se s ním nedomluvíme. Zkusme náš překladač. A podává domorodci napít z čutorky."

Domorodec : pije .... hahů, lala, zuper gůt, zumbajšpíl a cimprlich

1. badatel : odnímá domorodci čutorku a čichá k hrdlu: "Hele, že ty máš v tý čutorce bavoráka. Takhle se s ním pořádně nedomluvíme."     ..... a vyndavá z náprsní kapsy malou flašku Vodky a podává ji domorodci.

Domorodec : "Lahů, tradá, ta píše .... Co jste zač?"

2. badatel : "Jsme cestovatelé, členové expedice TOP 2.000 a hledáme po všech kopcích světa VODKINA. Neviděl jsi ho?"

Domorodec : "Vodkina ? Co to může být. Ale moment. Něco mi to připomíná. Těsně před vámi sem přišli nějací turisté, představili se že jsou z VOD-KY a nechali mi tady tuhle lahev. Že prý Vodky."

1. badatel : "Cože?" .... směje se, až se za břicho popadá: "Tohle že je Vodka ? Ti vás pěkně napálili. Vždyť je to lahev dobré vody. To musela být nějaká naše nekalá konkurence."

Domorodec : smutně  "No jo, ale pro nás Afričany je voda nesmírně důležitá. Důležitější než ten váš nějaký VODKIN. Ve vodě je naše budoucnost, existence a svoboda."

2. badatel : "No ale to je přece to, co my hledáme ve VODKINOVI. Pátráme po něm po všech možných kopcích a právě toto chceme naleznout."

1. badatel : "Pro Afričany je teda VODKIN v lahvi pitné vody" ...... zklamaně

2. badatel : "No ale vody od naší konkurence. Hej domorodče, zkus naší pravou vodu, českou nefalšovanou vodku."    ..... podává mu velkou flašku Vodky

Domorodec : ochutnává, vyskakuje od stolu, sráží z něho flašku dobré vody a s pravou Vodkou v rukách nad hlavou křepčí a tančí pravý Zulukafrův tanec: "Zoja, hů, zoja, hů, zimbilindy zoja hů!"

1. badatel : "Vida, můžeme si do našeho deníčku napsat, že po nás je pro Afričany VODKIN taky flaška vodky , která symbolizuje svobodu, radost a pohodu."

 

Obraz 4. :

Vypravěč : Tak tedy badatelé při svých výstupech na dvě nejvyšší hory evropského kontinentu a Afriky dospěli k  názoru, že VODKIN může být pro někoho i v nedopité nebo plné flašce Vodky. No ale copak je to tak jednoduché. Vždyť přece hledají Vodkina, kterého si sestilizovali díky získaným údajům o různých stvořeních vyskytujících se v horách do podoby chlupatého, zarostlého chasníka.

2. badatel : "Když jsme už naši pouť začali, musíme pátrat dál. Musíme věci přijít na kloub. Navrhuji, abychom se vypravili do neprobádané oblasti jižního pólu, na Antarktidu. Tam budeme jistě úspěšní. Je tam klid, žádný obchod s pitím ani hospoda, kde by Vodkin mohl vysedávat a u pití se nám vysmívat."

1. badatel : "Když tam ale není hospoda" .... smutně

2. badatel : "Neboj, zásoby si vezmeme s sebou" ... bere přepravku Vodky

1  badatel : "Br, to je zima, myslím že bychom se už  měli vrátit. Vodku jsme už dopili nebo nám zmrzla a není tu nic než  jen bílá pláň."

2. badatel : "Hle, tamhle kopec, či nějaké návrší" ...... odhalení Mt. Vinson

MT. VINSON : představitel kopce Mirek T. - beranice, kožich,  gumová oteplovací lahev, oteplovací větráček, rukavice, lahev Finlandia vodky.

Eskymák : "Větru zdar. Kde se tu v této pohostinné oblasti hoši berete. Pojďte na chvilku posedět. Právě jsem otevřel."

1. badatel : vesele: "Cože, vy jste tu na Mt. Vinsonu, nejvyšším kopci Antarktidy otevřel hospodu?"

Eskymák : "Ale né, právě jsem otevřel tadyhle tu flašku pravé finské Vodky. Pojďte si se mnou připít."

2. badatel : "No to snad né, to už je třetí kopec ze světadílů, kde se pije Vodka, mě z toho snad omejou."

Eskymák : "Nedoporučoval bych se mýt v takovém mrazu. Pojďme si raději ťuknout."

1. badatel : "Víte co by nás nejvíce zajímalo a vlastně proč jsme se vypravili sem k vám do Antarktidy ? Hledáme totiž VODKINA. Symbol něčeho, vlastně zatím ani nevíme čeho, asi svobody a pohody, ale nevíme, i když víme, že až ho nalezneme, tak se to dozvíme. Neviděl jste ho tu někde kolem vás projít?"

Eskymák : "V posledních deseti letech tudy prošlo hejno tučňáků, kteří zabloudili při hledání krejčího, který by jim spíchnul pod fráček parádní vestičky. Všechno mi tu vypili, i vodu z ohřívací flašky, a pak tu udělali z vršku takovou  klouzačku, že se sem těžko někdo dostane. Pak tu byl taky jeden polárník. Udělal si sám ze sebe sochu támhle za tou převějí a to je vše. A abych vám pravdu řekl, pro mě je v téhle zimě největší pohoda a radost otevřít si dobře chlazenou láhev finské Vodky."

2. badatel : "No to snad né. Tak tedy i pro eskymáky je symbol pohody vtvárněn do flašky Vodky. No to je teda poznání." ..... připíjí si

 

Obraz 5 :

Vypravěč : "Tak tedy další poznání znamenalo pro naše badatele určité rozčarování ale i posun k odhalení pravdy o VODKINOVI. Co dál?"

1. badatel : "Zkusme jižní Ameriku. Aspoň se trochu zahřejeme a jižní Amerika je země tajemna, starých Inků a indiánů. Třeba tam se dopídíme bližšího poznání."

2. badatel : "Deštné pralesy, káva a drogy. Nebude jednoduché se dopátrat."

JIŽNÍ AMERIKA : představitel kopce Petr Š.- konvice kafe, bolero, klobouk, kaktus, lahev Tequily

1. badatel : "Co to tamhle vyčnívá z pralesa. To bude asi ta Aconcaqua, nejvyšší hora Ameriky. Má skoro sedm tisíc metrů. To je dost na to, aby nás tam něco potkalo. Nebo vlastně, aby my jsme někoho potkali."

2. badatel : "Tak ti nevím, jestli jsme tu proti všemu dost očkováni. Malárie, lepra, sloní nemoc ... Honem mi dej napít: (otevírá další lahev Vodky) - z lékárničky. Už je to dobrý. Na jaký z těch dvou vrcholů vlastně vylezeme?" 

1. badatel : "Zkusíme jít furt nahoru a tam se uvidí."

2. badatel : "A jsme tu. Vida, domorodec. Rádi vás vidíme."

Domorodec :" Bueno coca, co vás sem přivádí, cizinci." (Přihne si z lahve Tequily) "Pití asi ne, právě došlo."

1. badatel : "To vůbec nevadí, máme kanystr našeho. My jsme se chtěli jenom zeptat na takovou maličkost. Víte, hledáme Vodkina ........ Nepotloukal se náhodou někdy někde tady kolem?"

Domorodec : "Myslíte kolem, jako že jel na kole ? (proběhne VODKIN s motoristickou přilbou) To ne, nikoho takového jsem tu nezahlédl. Jednou se tu zastavil na kafe medvěd, vzal si dva pytle a zase odjel na motorce. Ale Vodkin? To bych musel vědět. A co to vlastně ten Vodkin je?"

2. badatel : "Víte, to je takový symbol pohody atd."

Domorodec : "Aha, tak to já zažívám každodenně, když si otvírám lahev Tequily anebo když se u nás ve vesnici roztočí karneval a bláznivé tance. To je pro mě VODKIN."

1. badatel : "A jsme zase u toho chlastu. Tady má snad každý pohodu v pití. Víš co, jdeme rovnou k jádru věci. Vylezeme na nejvyšší horu světa a tam věci přijdeme na kloub."

 

Obraz 6. :

Vypravěč : "A tak se naši dva přátelé vydali na střechu světa, jak se říká nejvyššímu pohoří naší zeměkoule, Himalájím." 

MT. EVEREST : představitel Luděk Š. - šerpa, šátek, batoh po expedici, lano, sněžnice, vařič, karabiny, cepín, YETI - rozpitá lahev Whisky

1. badatel : "Už toho mám dost. Sotva stačím s dechem. A furt mi zvoní v uších. Kde to vlastně jsme."

2. badatel : "No už pěkně vysoko. Copak sis nevšimnul toho kláštera jak jsme šli kolem. Jak tam zvonily ty rolničky a ukazovali nám tam ve sněhu tu obrovskou stopu?"

1. badatel : "Nějak jsem ztratil paměť. Ale máš pravdu. Vždyť jsme v Himaláji a za chvilku budeme na nejvyšším bodě naší zeměkoule. Tam bychom mohli najít VODKINA. A hele stopa. (pohozená sněžnice) a vede přímo na vrchol. Máme vyhráno. Najdeme jako první VODKINA. Jupí!"

2. badatel : "Co to slyším ? Něco jako flek, re, tuty boty kalhoty .... A hele na vrcholku se něco hýbe. Že bysme byli úspěšní."

Vrchol Everestu - Šerpa a Yeti hrají karty a popíjejí k tomu značkovou whisky.

Šerpa : "A vida, další kterým se podařilo sem vylézt. Jdete chlapi akorát. Hned vám rozdáme karty. Já jsem šerpa, tady vám představuju Yetiho a hrajeme lízaný mariáš."

1. badatel : "Hrome, je to pravda ? Vy jste samotný Yeti, o kterém toho bylo už tolik napovídáno, ale ještě nikdy ho nikdo nenašel?"

YETI : "Hele, vole, už si domluvil? Ye Ti zima? Tady ti naleju whisky a pojď hrát." hrají karty a popíjejí whisku

2. badatel : trochu nervozně ...."Copak je to normální, aby si tu Yeti jen tak seděl, popíjel whisky a mastil karty ? My jsme se bláhově domnívali, že Yeti je maskovaný VODKIN a že jeho nalezení nám pomůže završit naše bádání a pátrání po symbolu pohody, svobody a radosti."

Šerpa : "No a ne ? Copak tu není pohoda ? Tak málo lidí sem během roku zajde a přitom je tu tak fajn. Hergot, zase mi lavina smetla dvě karty. Pro mě je pohoda a svoboda právě tady Yeti, nebo pro mě za mě třeba Váš VODKIN."

1. badatel : "Ty Yeti , a co ty vlastně děláš, že se o tobě tak málo ví."

Yeti : "Ále, mám výhradní postavení pro dodávání Whisky ..... pro jihozápadní oblast Asie. Ale protože budhismus zakazuje pití na volném prostranství a mě se zase nechce scházet někam do údolí do hospod, tak si tu tady popíjím tu svojí whisku, sem tam si poklábosím s nějakým šerpou a žiju si tu v kopcích."

2. badatel : "A za co to pití nakupuješ?"

Yeti : "Ále, občas tu ztroskotá nějaká expedice a tak výměnou za péřovky, lana a batohy mám pořád docela slušný příjem whisky."

1. badatel : "Takhle je to tedy. Žádný Yeti, ale potulný popíječ whisky. Ale má z toho pohodu a předává jí těm ostatním. Vždyť pro šerpu je Yeti zosobněním pohody a radosti. Pro něj je to vlastně VODKIN."

 

Obraz 7. :

Vypravěč : Tak jsme s našimi badateli prošli několik významných světových vrcholů. Při pátrání po Vodkinovi naši přátelé narazili vždy na vrcholu na domorodce, se kterým se mohli pobavit o existenci tohoto stvoření. Byli jsme svědky toho, jak na nejvyšším kopci Evropy je VODKIN pro místní obyvatele vtělen do lahve Vodky. Stejně tak i v Africe, kde to ještě do nedávna byla lahev pitné vody. Ale v Antarktidě je to zase lahev chlazené finské Vodky. V Jižní Americe je to Tequila a bláznivý tanec...... a v Asii přiopilý podomní prodavač Yeti.

Kruci, copak je ve světě skrytý VODKIN - symbol pohody, svobody a radosti skrytý pouze ve flašce alkoholu, nejlépe Vodky. To přece nemá smysl.  Smysl života by měl být přece v něčem jiném. I když dlužno přiznat, po vypití určitého množství Vodky na člověka skutečně padne pohoda, svoboda  a radost a člověk pak vidí Vodkina ve všech a ve všem kolem sebe. Ale o tom by to přece být nemělo. Zkusme zapátrat trochu dále, až někde v kořenech historie lidstva a pojďme se s našimi dvěma badateli přemístit zpátky do Evropy, na bájnou horu Olymp, kde začal a odkud je řízen celý chod dějin na naší planetě. Zeptáme se bohů.

OLYMP : představitelka kopce Jana - prostěradlo, kristusky, meč, věnec, kniha, kelímek od Ramy, Metaxa

1. badatel : "Stoupáme nějak moc vysoko. Jsme už v mracích. Kolem nás je úplně bílo. Nic nevidím."

Rama : "Hůů, hůů ...., co vás sem přivádí, človíčci. Ale co se ptám, vždyť já to vím. Já totiž všechno vím. Jsem totiž bohyně Rama. Tak teda znovu. Co tu pohledáváte?"

2. badatel : "Hledáme smysl života. Kde se bere v člověku pohoda, radost a touha po svobodě. Hledáme VODKINA."

Rama : "A jak jste zatím úspěšní v bádání?"

1. badatel : "No, prošli jsme nejvyšší hory kontinentů a všude jsme se setkali s názorem, že pohoda a radost čiší z lahví vodky, whisky a dalšího pití. Nebo aspoň s kým jsme se tam potkali, každý na nás působil přiopilým dojmem a každý byl v pohodě. A tak jsme teda začali taky chlastat a jsme vcelku v pohodě i my. A chceme tento dojem z nalezení Vodkina přenést i sem k nám, do Evropy."

Rama : hněvivě zvolá : "Ech vy ničemníci, opilci a darmošlapové. Cožpak nevidíte pohodu, krásu a radost kolem vás, všude kam se podíváte lze nalézt pro každého něco krásného a podnětného."

2. badatel : "Nic nevidím, je tu kolem mě nějaká mlha nebo nevím jaký sajrajt."

Rama : "Hůů, vy přízemní budižkničemové. Víte vy vůbec, co je to žít v oblacích. Tak jako my, bohové?"

1. badatel : "No to teda nevíme. Mohla bys nám pomoci a vedla nás moudře po dalších kopcích, které chceme ještě vylézt?"

Rama : "Dobrá!" (dlouze si přihne z lahve Metaxy), ukáže mečem dolů do údolí: "Pokračujte, jsem s váma ... a opilá se zhroutí na židli."

 

Obraz 8. :

Vypravěč : Jejich cesta vedla dále, do Pyrenejí, na nejvyšší horu Španělska.

Španělsko - MULHACÉN : Luděk Š. - klobouk, šátek na corridu, červené víno, kastaněty, býk                              

1. badatel : "Slyším nějaký křik, něco jako Olé, olé .... Hergot, co mě to bodá v boku. Jé, vždyť je to splašený býk."

2. badatel : "Tak to budeme asi ve Španělsku. Corida, kastaněty, Kolumbus, španělský ptáček, kokršpaněl a Carmen. Znám, znám."

1. badatel : "Co je tu za nejvyšší kopec ? pohlédne do průkazky ... Aha, Mulhacén, tož pojďme."

2. badatel : "Hle, kohopak to tu vidím. Hola, cizinče, co tu provádíš na vrcholu."

Torro : "Jakýpak hle a hola. Ve Španělsku jedině Olé. Zdá se mi, že jste tu cizí, bakara ! Copak tu pohledáváte? Právě se mi tu splašil býk, kterýho připravuji na zítřejší corridu. Uhněte mi z vrcholku, hombres. .... předvedení toro."

1. badatel : "Zdá se mi tu být na vrcholku příliš těsno a do toho ten rozlícený toreador . Chudák býk."

2. badatel : "Hej, olé, mistře ! Hledáme VODKINA. Bájnou postavu vyjadřující pohodu, radost a svobodu. Mohl bys nám v přestávce mezi otočkou pomoci."

Torro : "Cože, pardon - olé. Říkáte pohodu atd. ... Tak sledujte.  Toro ... olé ...hopsa ... Vidíte, caramba, to je přece maňána."

1. badatel : "Jaká maňána, my jsme se přece ptali na VODKINA."

Torro : "Ba právě, pro mě je maňána torro, divoké víno, ženy a zpěv" ...... Béďa na kytaru „Slavíci z Madridu“

2. badatel : "No vida. To je ono. Hoho, olé. Pro španěla je přece VODKIN maňána. Můžeme si poznamenat."

 

Obraz 9. :

Vypravěč : Tedy naši dva badatelé si mohou začernit další místo v mapě na své cestě za bájným VODKINEM. Ale cesta ještě zdaleka nekončí. Rok 2.000 je ještě v nedohlednu a je čeká ještě spousta dalších dobrodružství. Tak třeba Skotsko. Země pravé whisky, dudáků a kostkovaných sukní.

Skotsko - BEN NEVIS : Petr Š. - sukně, skotská Whisky, dudy, prázdná peněženka

1. badatel : "Páni, to je ženská. No to je teda kus. TA kdyby mi jednu ubalila, no nevím, nevím ..."

2. badatel : "Sis nevšiml, že má knír ? Vždyť je to chlap jako hora."

1. badatel : "Ale proč má sukni ? Ty hele, tady je Hadrianův val. Nebudeme my tak náhodou ve Skotsku?"

2. badatel : "Víš, že máš pravdu. Zrovna jsem dostal chuť na pravou skotskou Whisky. Ty, prý tady straší. Někde blízko Lochnessu."

1. badatel : "Tam my ale nepůjdem. Jdeme na Ben Nevis za Vodkinem."

2. badatel : "A nemůže být VODKIN třeba zrovna ta příšera?"

1. badatel : "No to snad ne. Ale hele, už se blížíme k vrcholu. A sedí tam nějaká ženská. Hola, paní, ptáme se, neviděla jste tady někdy VODKINA?"

Skot : "Já ti dám paní. Kams dal oči, cizinče ? A co to máš na sobě ? Chachacha. Jak to že nemáte sukně ? Že vy jste tu cizí. Doufám, že nejste Angličani, to bych na vás zavolal naší příšeru."

2. badatel : "Příšeru říkáte. To je možná zrovna to, co hledáme. Hledáme VODKINA, zosobnění pohody a radosti. To by mohl být zrovna on. Kde je. Honem nám ho zavolejte."

Skot : "To né. Nejste Angličani. A vůbec, příšera z LOCHNESS je stejně jenom jako. My si takhle  děláme pohodu, aby nás Angličani moc neotravovali."

1. badatel : "Aha, pro vás je pohoda, vlastně něco jako VODKIN v představě lochnesské příšery. No vida."

Probíhá VODKIN v zeleném larisovém kompletu

2. badatel : "Tak príma. Do Skotska si píšu .... pohoda - VODKIN - vymyšlená lochnesská příšera - pro pohodu."

 

Obraz 10. :

Vypravěč : "Tak a zpátky do reálu. Ze snového Skotska někam blíže k zemi. Kam ? Třeba do Německa. A rovnou na Zugspitze, nejvyšší horu Německa."

Německo - ZUGSPITZE : Bobeš - Jagermeister (Schnaps), lacláky,  bavorský klobouček

1. badatel : "To je najednou lidí kolem nás. A proč si všichni na povel sedají, rozbalují svačinu, jedí, smrkají, utahují opasky a zase pokračují ve výstupu na Zugspitze?"

2. badatel : "To bude asi ta pověstná německá disciplína. Ale proč u toho tak příšerně řvou?"

1. badatel : "Vždyť to jsou Němci. O nich musí každý vědět. Hej, člověče, jseš taky jedním z nich?"

Němec: "Was ? mlufte račej neměcky, aj vám chosumim."

2. badatel : "Ty, poslyš, když je tu chvilka klidu, pověz nám, neviděl jsi tu někde VODKINA?"

Němec : "Vodkina, Vodkina ? To zní nějak rusky. Rusové nám v poslední válce natrhli krovky. Ale my jim to oplatíme. Celý Rusko koupíme."

1. badatel : "Tak to nemyslíme. Hledáme Vodkina - symbol pohody, radosti a svobody."

Němec : "No však. Pro mě je pohoda koupit všechno, co se dá. To je ten můj VODKIN. Nabitá peněženka markami a moci křičet a řvát."

2. badatel : "Hrome, to je nějaká divná pohoda, kterou si ten němčour představuje pod Vodkinem. Radši půjdeme dál, aby od nás taky jednu nekoupil."

Obraz 11. :

Vypravěč : A tak se naši přátelé vydali hledat VODKINA na nejmenší evropský kopec do Monaka. Najdou ho?

Monaco - MON AGEL : Mirek T. - oblek, ruleta, karty, balík peněz (pokladna)

1. badatel : "No to je krásný výstup. Teď ještě najít vrchol. Je to tady zepředu kašny, nebo támhle na rohu náměstí u značky kruhový objezd?"

2. badatel : "Zeptáme se třeba támhletoho fešáka, co tam točí s tím hráškem na talíři. Hej pane, dosáhli jsme vrcholu?"

Krupiér : "Zkuste si vsadit."

1. badatel : "Proč bychom se sázeli? My se přece jenom ptáme. Ale vlastně proč né. Já si myslím, že je vrchol u kašny a tadyhle kolega si myslí, že na kruhovém objezdu. Tak se teda vsadíme, kdo má pravdu."

Krupiér : "Ale né, já myslel, abyste si vsadili sem ke mně, do rulety. Co je mi po vašich nějakých vrcholech."

2. badatel : "Jé, tak to jsme si špatně rozuměli. My tu hledáme nejvyšší horu Monaka a nemůžeme jí najít. Nepřišli jsme sem hrát ruletu."

Krupiér : "Ale vždyť už na nejvyšší hoře Monaka už stojíte. Je tady všude kolem."

1. badatel :  překvapeně ... "Vážně ? No, když už jsme tady, rádi bychom se vás zeptali na jednu otázku. Neviděl jste tady někdy Vodkina?" ... projde VODKIN s pytlem peněz přes rameno

Krupiér : "Vodkina, říkáte. Ne, nepamatuju se. A co to vlastně ten VODKIN je?"

2. badatel : "To je takový symbol ......"

Krupiér : "No ale to je přece pro mě balík peněz, dobře rozjetá ruleta a místní obdivuhodné krásky kolem mě."

1. badatel : "Aha, tak vida. Teď už víme, co může pro někoho VODKIN také být. Hned si to poznamenáme."

Obraz 12. :

Vypravěč : "A než se naši přátelé vypraví hledat VODKINA do ČECH, k nám, na naší nejvyšší horu Sněžku, odskočí si na chvilenku úplně na druhou stranu zeměkoule, k protinožcům. Do Oceánie na pohoří Mt. Cook."

Oceánie - protinožci - MT. COOK : Jirka M. - štít, oštěp, korálky

1. badatel : "Se mi zdá, že se mi nějak hrne krev do hlavy."

2. badatel : "To se nediv, vždyť tu teď chodíme hlavou vzhůru. Kdybychom se tu teď měli propadnout hanbou, že jsme nenašli VODKINA, vyletíme v Čechách z vrcholu Sněžky nohama napřed."

1. badatel : "Ale my se ho pokusíme najít. Podívej, tamhleto stvoření, nemohl by to být VODKIN?"

Domorodec : "Mauritány, mauritány, salakvé de mauritány!"

2. badatel : "Co to povídá ? Vůbec mu nerozumím. Je to domorodec, protinožec, asi mluví pozpátku. Jak se s ním domluvíme?"

1.  badatel : "Zkusím udělat stojku, snad to k dorozumění pomůže."  .... dělá stojku

Domorodec : "Ahoj kluci, co to tady tropíte?"

2. badatel : "Na nejvyšším kopci Oceánie chceme pátrat po Vodkinovi, bájné to postavě ..."

Domorodec : "A proč ho chcete najít?" 

1. badatel : "Chceme se seznámit s tímto symbolem pohody, svobody a radosti a zjistit, co je vlastně zač."

Domorodec : "A copak vy pohodu nemáte ? Copak ji musíte hledat ? Vždyť pohoda je všude kolem nás. Stačí se jenom podívat. Pro mě je třeba pohoda, ten váš VODKIN, třeba právě v modré obloze a slunci nad hlavou, opečeném ptakopyskovi nebo tanci Huala bó."

.... a začne křepčit kolem stolu ve stylu Huala bó.

 

Obraz 13. :

Vypravěč : "Tak tedy naši badatelé na druhém konci světa začínají pomalu chápat, co že to ten VODKIN vlastně je. Není to jenom to, co si mysleli zpočátku a v čemž je utvrzovala jejich první setkání s místními obyvateli v nejvyšších horách světa, to znamená pohled na svět skrze dno plné láhve. Ale že je to vlastně pohoda vnímaná každým člověkem zvlášť a to podle jeho momentálního stavu. A že si tu pohodu může najít kdekoliv každý z nás."

"No a tak se plni nadšení a přesvědčení vydávají na nejvyšší kopec České republiky, na Sněžku. A koho potkají, toho berou s sebou, aby s nimi prožil to skvělé dobrodružství."

1. badatel : "Konečně v Čechách. Teď už víme, co hledáme. Né žádnou postavu z pověstí, chlupatého človíčka nebo prehistorickou příšeru, ale pohodu, svobodu a radost, kterou máme každý v sobě. Hurá, už víme. Jsme osvíceni. Arádi pomůžeme každému, kdo bude chtít jít s námi."

2. badatel : "Hle, támhle v trní se povaluje náhodný turista. Cože člověče se tu tak poflakuješ v trní. Ty, nástupce hrdé generace Čechů - cestovatelů. Potomků slavných Sokolů. Pravnuků našeho zcestovalého prapředka Kroka, který měl cestování nejenom v krvi ale i ve svém jméně. Potomku slavných Chodů, kteří zchodili co se dalo. A ty se tu povaluješ jen tak s polodojedenou svačinou a bloumáš."

Náhodný turista : "Ále, nějak mě to pochodování zmáhá. Přestalo mě to zkrátka bavit. Nevidím žádnou motivaci v polykání kilometrů jen tak, pro nic za nic. A taky mě už bolí nohy. A pořád poslouchat doma to samé : kam zase jdeš, kdy přijdeš a proč bys tam chodil. Už toho mám dost."

1. badatel : "Ale příteli, proč házet flintu do žita. Vždyť se dá i v tom chození najít smysl. Podívej se na nás. Chodíme už nějaký pátek po horách. Zpočátku jsme si nabulíkovali, že najdeme VODKINA, ale teď, po čase, kdy máme více zkušeností z celého světa a kdy jsme se dopracovali k tomu, že VODKIN vlastně jako stvoření neexistuje, chceme stále zdolávat jeden kopec za druhým, protože právě v tom nacházíme tu naší hledanou pohodu  a radost. Né v tom, jako dřív, když jsme se hnali za přeludem VODKINA, kterého jsme chtěli chytit, zavřít do klece a ukázat světu. To by přece byl konec pohody jak pro něho (kdyby ovšem existoval), tak i pro nás."

"A tak chodíme po horách pro pohodu a ty vyskoč, dej nám kousnout chleba a pojď s námi."

Náhodný turista : "Chlapci, to jste mě potěšili!" ... vyskakuje ze země a přidává se k nim.  "Jdu s vámi a těším se na další dobrodružství."

1. badatel : "Hle, kdopak to tu na opuštěné lesní cestě stopuje. A copak slečno, tak nalehko. A proč nám tak točíte kabelkou zrovna před nosem?"

E 55 : "Co se staráte. Jestli nemáte na útratu, koukejte mazat."

2. badatel : "No ale tady slečno těžko někoho stopnete. Tak nějakého zajíce nebo paroháče."

E 55 : "Co je vám do toho. Jděte si po svých. Starostové."

Náhodný turista : "Ale slečno, takhle tady nastydnete. Pojďte s námi. To si užijete. Oni vám napovídají takových blbostí, že půjdete hned s nimi. Tak jako já. Taky jsem toho všeho měl už plný zuby a oni mě ukecali na VODKINA."

E 55 : "Cože, na Vodku, to bych šla."

Náhodný turista : "Ale né. To oni dělají jenom jako. Hledají pohodu, radost a svobodu. A už mají i něco za sebou. Tak se chci od nich toho tolik naučit. Pojďte taky s námi, ať je větší zábava. Tady máte proti zimě!" ... a podává jí bavorský klobouček.

1. badatel : "No to se nám parta pěkně rozšiřuje. A to je fajn. Čím víc lidí to chytí, tím líp."

2. badatel : "Co to tam za keřem vyzvání. Jako by tu měl někdo nastartovaný budík. Ale né..... To jen jakýsi zatoulaný podnikatel týrá svůj mobilní telefon. Hola pane. Vlastně haló ! Co tu v těchto končinách, na úbočí naší nejvyšší české hory pohledáváte."

Podnikatel : "Ále nějak mi tu nefunguje PIN. Je tu hodně špatný příjem. Slyším každé třetí slovo   ... mizero .... zaplať .... dluhy ... kontrola .... kriminál .... vole!"

1. badatel : snaží se s podnikatelem zavést hovor, ale nelze, pořád mu vyzvání mobil (iniciovaný z davu). Podnikatel hrozně huláká.

Nakonec mu badatel vytrhává mobil z ruky, vrhá jej do davu. Servává mu kravatu a vytrhává kufřík. Ten se otvírá a vypadává z něho : papíry, kalkulačka, podprsenka, prkýnko, nůž .....

Podnikatel : "Co jste to udělal ? Vždyť jste mě úplně znemožnil. Jak teďko vypadám. Copak můžu takhle mezi lidi?"

Náhodný turista : (podporovaný E 55) "Tak pojď chlapče s námi. To ti jistě zvedne náladu. Víš, tohle jsou takoví blázni, kteří vypadali stejně jako ty. No a pak přišel zkrat a začali dělat takový šílenosti, že není možný je v tom nechat samotný."

Vypravěč : "A tak se všichni společně vydali na vrchol Sněžky hledat pohodu, radost a svobodu symbolizovanou jakousi mlhavou představou Vodkina, který skutečné neexistuje, ale je schován někde v koutku mysli všech."

Postupně se k nim přidávají další herci, až vytvoří dav, který stoupá v pohodě na vrchol Sněžky.

Obraz 14. :

Vrchol Sněžky

1. badatel : "Tak a jsme společně tady. Je tu pohoda. A ani nám nevadí, že VODKIN vlastně vůbec neexistuje. Že je to vlastně jenom taková mlhavá představa pohody v každém z nás, jakýsi přelud."

2. badatel : "Ale co je to tady za prostěradlo!" (Strhává jej ) Pod ním deka, sluneční brýle, rozečtená kniha o himalájských dobrodružstvích, dopitá flaška Vodky, nafouknutý míč .... a hlavně deník!

"No teda ! To né ! Tohle je deníček VODKINA ! Ale vždyť jsme přece rozhodli, že neexistuje. Že je to jenom výmysl a blábol. Že to je jenom vymyšlená postava. Proboha. To nám bortí naše rozuzlení. On tedy existuje. Ale vážně. A co tu vlastně píše : Cituji : „Zrovna jsem dočetl poslední kapitolu knihy Velké Himalájské dobrodružství."

"Myslím, že už vím, co vlastně hledám. Odcházím tam, kam mě to tolik táhne. Vždyť i já hledám pohodu, svobodu a radost."        Podpis : VODKIN

 

Obraz 15. - všichni zúčastnění

Zpěv písně o VODKINOVI ......... melodie „Severní vítr je krutý“ ... doprovod, rozlučka, potlesk, ovace a konec

VODKINBLUES

Já ptám^Dse, kdo jsou ti dva divní^Hmimrzouti, co^Gnevěděj, kudy se dát.^D

Prej^DVodkin je láká, tak hledaj^Hmituláka, co^Gsvětem kdys´^Aměl se prý^Dbrát.^A

Než Vodkina najdem, snad stokrát si zajdem a kdekoho budem se ptát,

v čem smysl má žití, zda k pohodě pití je třeba si do hlavy rvát.

R.: My^Dvlastně si jen^D7trochu hráli,^GSněžka, ^DElbrus, Zugspitze, Říp^{A, A7}

a na^Dspoustě kopců^D7jsme stáli,^G za^Dkrátkou^{Emi7, D}chvíli bude^Anám líp.^D,A,D

Tak nevěšte hlavu, já taky v tom  plavu a často nevím, kudy kam.

Snad než usnu v hrobě, já najdu ho v sobě, až zjistím, že Vodkin jsem sám.

Jen makat a flákat a občas se scákat a směr průměr poslušně plout

máš děti a ženy a nádherný meny ti nabízí životy ptoud ......... Refrén

Až najdem ho všichni, tak honem mě štípni, ať věřím, že nesním a bdím.

Pak přestanem šílet a života výlet se stane víc snesitelným ....... Refrén

Obraz 16. - přesun - Country show

rozpoutání obecného veselí

Obraz 17. - POD OBRAZ   .........................