Vážení a milí návštěvníci města Litoměřice

Vypravte se po stopách praotce Čecha s jeho družinou z Litoměřic až na vrchol hory Říp

K této příležitosti byla sehrána před kavárnou Káva s párou

dne 28.8. 2018 divadelní hra s názvem

 

„Kterak náš slovutný Praotěc do Čech doplavuál.“

Jak to tenkrát vlastně bylo ?

Došel do Čech Praotec Čech se svou družinou pěšky po svých nebo se připlavil na vorech ? O tom je naše následná 1. vodácká divadelní hra o

pěti dějstvích, jedné předmluvě a jednom doslovu.

Pojďte se i vy doslova ponořit do naší dávné historie a pobádat, jak to vlastně všechno bylo.

A můžete se i vydat na třicetikilometrovou pouť z Litoměřic až na vrchol hory Říp podél Labe a Ohře přes města Terezín, Bohušovice nad Ohří, Brozany, Doksany a Roudnice nad Labem.

 

Prolog (předmluva):

Praotcovské proplutí Polabí  (300 slov na „P“ )

Poslyšte příběh památného plaveckého putování pantatínka Praotce.

Pisatel příběhu přisoudil památnou plavbu periodě před padesáti pokoleními.   

Podél přímořského přítoku procházejícího podunajskými poli provincie Panonie pracovali před pradávnem příslušníci prvobytně pospolné party. Pozemky předtím prokypřovali pazourky, později primitivním pluhem. Příbytky předtím podhrabávali pod povrchem, později postavili pevné, polohrázděné, přikryté prejzy.

Přišly-li pařáky, přístřešky poskytovaly přívětivý polostín, přišla-li povodeň, přístřešky plavaly po proudu pryč.

Poslední povodeň provedla praobyvatelům Panonie příšernou pakárnu. Pustošila pole, poničila přístřešky.

 „Prokristapána!!!, po proudu připlaval plaváček. Proutěné plavidlo podobné putně přistálo při pravém pobřeží pod přerostlými puškvorci. Plavidlo podivně pulsuje.

„Páni, pod promočenou pytlovou pokrývkou provádí plavovlasý prcek paci, paci“.

Prapředci později požehnaného plémě překvapeně pohlédli proti proudu. Pojali předsevzetí poznat plaváčkovu paňmaminku.

Povolali proto Praotce.

Praotec prohrábnul plnovous, poté pln přesvědčení pravil: „Pevnými provazy propleteme pltě. Po pltích potáhneme proti proudu pohledat plaváčkovo předky.“

Při půlročním putování proti proudu proplavali podunajskými pláněmi pustošenými povodní, překonali překážky přímaďarské pusty, probrodili pod Prešpurk. Poté pokračovali proti proudu pravostranným přítokem protékajícím Pomoravím.

Pltě přetížené poklady, protože Praslované prosluli především pleněním pobřeží, případně pirátstvím, přibržďovali putování plovoucích průzkumníků. Pokračujíce Pomoravím přes Přerov politováníhodně pobloudili.  

Při případném pokračování plavby protékajícím Poodřím proplují Polské pohraničí. Při pravděpodobnějším probrodění po povodních polozatopených polí proplují podél později pojmenovaných Pardubic, Přelouče, Poděbrad. Poznají překrásné Polabí, Podřipsko.

Památný pahorek podoben prsu pramáti poskytne poříčním poutníkům překrásný pohled po proudu. Průsmyk, proťatý proudem pod Prackovicemi pojmenují pověstnou Portou. „Pohleďme!,“Plaváček prolezl Praotcovi podél pat, přičemž před překvapenou partou potěšeně políbil půdu pahorku, připomínajícího prs Pramáti. „Paráda!“, Plaváček pohledal pravlast.

Praotec pln pohnutí požehnaně pokyne příhlížejícím, poté pronese pověstný proslov:

„Pohleďmě, překrásná Polabská pláň překypuje podojeným polotučným pitím. Poskytuje plno proslazených pláství. Proto přikotvíme pltě. Příštích pár pokolení pobude pod přívětivým pahorkem.

Přijdou Přemyslovci, postavíme Prahu, přivítáme prvního prezidenta pantatíčka, potom protektorát, poté polistopadové procitnutí.

Případné politické prohry přesto překonáme.“

I.  Dějství

Obsazení:

Praotec – vypravěč, Lech, starší bratr praotce, Měch, mladší bratr praotce, Maceška, starostlivá hospodyňka, Maďar – náhodný kolemjdoucí, Nápověda (vypravěč) – průvodce příběhem

Vypravěč: „Na úvod naší první vodácké divadelní hry si položme otázku: „Který z proudů … a proč? … zanesl praotce Čecha z delty Dunaje až do Čech,

aneb putoval Praotec Čech i proti proudu dějin?

Na konci naší výpravné hry ve verších o pěti historicky provázaných dějstvích snad naleznete odpovědi na dotěrné otázky, proč jsme právě my zvostali po Řípem.

V našem prvním dějství „Praotec vzpomíná“ vás zavedeme do delty Dunaje postižené historickou povodní, která zvedla budoucí Čechy k pouti do nové domoviny.

Praotec: „Tož … slyště plaváčkové milí, jak nám dochádzali síly. Cestú k nám do domoviny,  keď na všetkých došly splíny. Plavíce se proti vodě, jenom pltě, žádné lodě.“

Lech: „Potvrďám, to bolo bohdá, keď Rumunskem přešla voda. Do mořa nám všetko vzala, suchá kláda nězvostala. Zvostali nám holé ruky, naplavené mladé buky. Vypadalo všetko krutě, tak sme z buků zmákli pltě. 

Maceška: „Chcela bysem ješče dodat, co přinesla velká voda. Povodeň přinesla košík, ve kterém spal malý hošík. Vytáhnout ho dalo práci, klouček dělal paci, paci. Kdo košík viděl, tak se ptal, kde se tady vůbec vzal.

Měch: „Tak svolali sme Praotce, ten hnedka dojel na loďce.  No … loďka néé, spíš z proutí vor, tak Otec doplul před náš sbor. Než ho z bidlování chytla křeč, pronesel k nám velků řeč.“

Praotec: „Naša podunajská delta, očarila dědka Kelta. Bolo to už velmi dávno, nebylo tu až tak splavno. Když voda vzala všechno pryč, vemte pár švestek, taky rýč. Proč na živel házet vinu, najdem novou domovinu. Plaváčkovi proti proudu, najdem jeho rodnou hroudu.

Maceška: „Dobře mluvíš, otče rodu. Pojedeme spolu vodu. Plavidla si svážem z pltí, Plaváček se slastí vrtí.

Lech: „Zabalte si trochu jídla, přitesejte v lese bidla. Není třeba se tak mračit, budem vodou pltě tlačit. Teď určíme ten správný směr, plout proti proudu na sever.

Měch: „Naplňte si vodou měchy, popadneme druhé dechy. Budeme psát novou éru, tu tlačného remorkéru. Nemusíme po svých chodit, stačí nám, že budem brodit.

Praotec: „Budeme-li míti štěstí, vyhneme se Budapešti. Pod vodou maďarská pusta, může býti pěkně hustá. To se nám to pěkně plaví, na sever do Bratislavy.

Maďar: „Kesenem a húzni sér, hogy egyn na sever.

Nápověda: „Maďarsky je „Húzni – tlač! … tož tlačme pltě na Slovač.“

Maďarsky je pivo „Sér“ … tož pokračujme na sever.“

Lech: „Na severu Eskymáci, těžko hledaj´ ňákou práci. Polární noc celou chrní, divím se, že nezakrní.“

Reklama:

V Beranici a kožešinovém límci sedí na bobku eskymák. Jde kolem vodák s kajakářským pádlem. Vidí eskymáka, praští ho pádlem, eskymák padne.

Nápověda: „PINK!, konečně udělal svého prvního eskymáka“

II.  Dějství

Obsazení:

Praotec, Lech, Měch, Maceška, Slovák z Děvína, rybář, Kopretinka, Nápověda (vypravěč)

Vypravěč: Při své plavbě na svázaných vorech proti proudu Dunaje probrodila odvážná družina praotce Čecha celé poslední povodní zatopené Rumunsko. V Maďarsku se voda rozlila pěkně do široka až k velkému Balatonskému příkopu, který následně zaplavila a kde voda zůstala do dneška. Voda, znečištěná po povodni způsobila družině nehezké žaludeční problémy. Kousek před Bratislavou je oslovil rodilý Slovák z Děvína.

Slovák z Děvína: „Kto sa tunáj takto plaví, z vidieka do Bratislavy. Není su tu žiádna značka, vedie ich snad ňáká hnačka?“

Lech: „Po vodě si pěkně plujem, každý z nás má asi průjem. Krajina je všude stejná, po proudu pouštíme lejna.

Maceška: „Ať jsme z toho rychle venku, dám Lechovi z vaty plenku. Tak pro dobro říčních kvítí, mokrá vata leccos chytí.

Čech: „I když si tu jen tak plavu, v dáli vidím Bratislavu. Jejich hrad má čtyři věže, Lech vypadá celkem svěže. Svěrače mu asi ztuhli, snad po živočišném uhlí.“

Měch: „Zdá se, že tu u Děvína, nastane nám asi dřina. Napravo od města Blavy, vplujeme snad do Moravy.

Vypravěč: „Hned za Bratislavou se u hradu Děvín vlévá do Dunaje řeka Morava. Naše výprava se na soutoku chvilku rozmýšlela, kam proti proudu dále. Nakonec se rozhodli projít kolem rybáře u přítoku Moravy a pokračovat touto řekou na sever. Rybářovi se to příliš nezdá.

Rybář u přítoku Moravy do Dunaje: „Vyhnitě sa, kurňa vlasci, sic budětě laplí v pasci. Kopol som na kapora, něchcem tahať magora.“

Nápověda: „Slovák asi loví kapra, nepoznal on Čecha bratra. Vždyť si v příhraničním styku, založí jednou republiku. K jalovcové jako k práci, staví se Čechoslováci.

Rybář: „A to sa mi velmo páči, že tý Češi něsú sráči.

Lech: „Bolálo nás trochu břucho, v hrdle šak sme mali sucho. Z Moravy zme vodu pili, veĺmo zme sa začunili.“

Čech: „Po vodě de všetko dole, do Dunaja, pak přes pole. Po tom všetkém, čo my zjíme, aj ty pola pohnojíme.

Vypravěč: „To je to tajemství úrodné půdy dole, v podunajské nivě. Pravidelné povodně, které splavovaly vše, co se jim připletlo do proudu, půdu důkladně prohnojily. Kromě průjmů, břichabolu a úbytě bylo praobyvatelům hnojeného území i pěkně blbě. Ve výpravě praotce Čecha bylo i pár sličných dívek, které byly předurčeny k pokračování rodu.

Kopretinka: „Já su taká křehotinka, co nekálí, jenom blinká. Říkají mi Kopretinka, jsem teho rodu paňmaminka. Až proplujeme rozvodím, tak sa jim snad rozrodím.

Reklama:

Dva vodáci stojí opření o pádla a sledují, jak se kolem nich hemží dívky. Některé z nich mají pod svetrem polštář (jako v jiném stavu)

Nápověda: „PINK!, asi v tom bude nějakej háček!“

 

III. Dějství

Obsazení:

Praotec, Lech, Měch, Maceška, bludný kořen, Věstonická Venuše, kupec Sámo, Hrabal

Vypravěč: U Bělotína, kousek od Přerova se stýkají hranice tří rozvodí.

Moravské řeky Bečva, Dyje a Morava stékají do Dunaje a ten do Černého moře.

Slezské řeky Opava, Ostravice a Olše stékají do Odry a ta do Baltského moře.

České řeky Lužnice, Sázava, Otava, Berounka do Vltavy a ta spolu s Ohří, Jizerou a Ploučnicí do Labe a do Severního moře.

Tvoří tak hranici tří úmoří – Severního moře, Baltského moře a Černého moře. Tomuto místu se oprávněně říká Střecha Evropy.

Nápověda: „Plavci na střeše Evropy se octli v středu zátopy. Do tří směrů voda stéká, nikdo neví, kde je řeka. Aniž by byl někým spatřen, přebrodili bludný kořen.

Bludný kořen: „Od mládí jsem kořen bludný, jak kůl v plotě a jsem smutný. Však vše se v dobré otočí, když mě nechtě někdo překročí. Není to až tak náhodou, že schoval jsem se pod vodou.

Lech: „Zdá se, že tu u Přerova, došla slina autorova. Bloudíme tu beztak bez něj, ani trubky tady nezněj. Co nás měly vésti k cíli, co nám stačí naše síly.“

Věstonická Venuše: „Pocházím já od Věstonic, tak vám říkám … to nic, to nic.

Někde tady bude lávka … (s brekem) … prý jsem stará vykopávka!“

Kupec Sámo: „Jmenuji se kupec Sámo, po povodních je tu drámo. Zní to trochu jako klišé, toť Velkomoravská říše. Smočilo se v poli zrno, založím tu asi Brno.“

Měch: „Tu v bohatém Pomoraví, klaní sa nám vína hlavy. Nemáme my žádné spěchy, naplníme vínem měchy. Dělám si teď trochu hlavu, že nedoplujem´ na Pálavu.“

Lech: „Ani po Odře do Polska, mi říká obec Sokolská. Že budou cvičit velké šiky na Strahově prostocviky. O tom sa mi v noci zdálo, když na Moravě vínko zrálo.“

Čech: „Trocha sa mi hlava točí, zdá sa mi, že Lech zas močí. Že by teho tolik vypil, aniž by si s náma připil?“

Maceška: „Jak utržený ze řetězu, myslí si, že ho převezu. Bloudí tady na rozvodí, dvakrát mi už spadnul z lodi. Naše milé Blahorodí, Lech mi támle někde brodí.“

Nápověda: „Teď třikrát mohou změnit směr, na západ, na jih, na sever. Z jihu pltě vytlačili, s důvěrou, že budou v cíli. Ale tady na rozvodí, neví kde se lépe brodí. Zda plout po Odře do Polska, nebo na západ do Kerska.

Vypravěč: „V Kersku bude ten vypravěč, co češtině dal skvělou řeč. Kdo by se tu na něj hrabal, mluvčí lidu, Bohouš Hrabal.“

Čech: „Rozhodnuto, jednou pro vždy, chytly nás západní proudy. Posluchnitě, mám já nápad, pokračujme směr na západ.“

Spisovatel Hrabal: „Hrabal jsem já … spisovatel, na stroji píšu jak datel.

Teď už se mi sbíhaj´ sliny, že napíšu Postřižiny. Vidím, jak se voda pění, o pivu mě jímá snění.“

Nápověda: „Tak probrodili na západ, byl to z Moravy do Čech vpád. K Poděbradům pltě míří, odkud bude náš král Jiří.

Vypravěč: Naši milí plavci při bloudění zatopenou Moravou konečně našli správný směr. Odhodlaně vyrazili po Labi do severních Čech.

Reklama:

Policajt vytahuje neustále na vodáky plácačku (červený terčík) a vrací je nazpátek. Vodáci se několikrát otočí a zase vrátí.

Vypravěč: „PINK!, je to tu příšerný vracák!“

IV. Dějství

Obsazení:

Praotec, Lech, Měch, Maceška, Karel IV., Baťa, nynější politik, svatý Vojtěch – patron vodáků, doktor Mráček, kněžna Libuše, Nápověda (vypravěč)

Vypravěč: Ještě chvilku se zastavme na střeše Evropy, kde jsme se v příběhu ocitli v prostoru tří rozvodí.  Již dávno, dávno uvažovali evropští panovníci a obchodníci o propojení rozvodí umělými kanály tak, aby lodě naplněné zbožím mohly volně pendlovat po Evropě mezi Severním, Baltským a Černým mořem.

Přivítejme do diskuse svatého Vojtěcha – patrona všech vodáků, Karla IV. – duchovního otce vybudování propojovacího kanálu Labe-Dunaj-Odra, kněžnu Libuši, která již dávno vše předpověděla, obuvníka Baťu, který začal budovat na Moravě první propojovací kanály, současného neznámého politika ze sněmovny, zasahujícího se o dotaci na kanál a doktora Mráčka, zastánce pražských vodníků … všichni se úklonou představí

Libuše: „Tož vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýkati bude.

Karel IV.: „Naše první kněžna Líba, je ve znamení asi ryba. Že vidí velké město právě, na velké řece, na Vltavě. Kdo ví, kde věštby pramení, snad jen ty vodní znamení.

Praotec Čech: „Narozen jsem v znaku štíra, moje víra neumírá. Od kolébky soudno je mi, že nám najdu suchou zemi. Od Dunaje k hoře Řípu, Čechům za strom soudím lípu.

Nápověda: „Ve znamení jsem já Raku, ale nemám na ně páku. Vždyť musím mluvit nesmysly, ty co si rejža usmyslí.“

Svatý Vojtěch: „Říkají mi Vojta svatý, od vody mám mokrý hnáty. V kostele mám s pádlem sochu, k vodáctví jsem čichnul trochu. Zas slyším slova zadáků, že jsem patronem vodáků.

Obuvník Baťa: „Tož já su Baťa ze Zlína, kde bota je dost laciná. Obchodníci s botou neví, že jim dám množstevní slevy. Ať konkurence pukne vzteky, já propojím kanály řeky.

Nápověda: „I když se mu lidé smáli, Baťa začne rýt kanály. Co propojí ta tři moře, z Přerova do Chotěboře. Tak Labe s Odrou, Dunajem, chce propojit navzájem.

Kněžna Libuše: „Ať pro Prahu to není rána, že je ve Vltavě voda slaná. Ať od Prahy ke Kutné hoře nemáme jen slané moře.“

Doktor Mráček: „Vodníci se také čílí, že slaná voda trhá žíly. Že nadzvednou jim pokličky, všechny jejich dušičky.  

Nynější politik: „Důležité jsou dotace, vždyť proto chodím do práce. Když přijdou eura z Bruselu, tak užijem´ je k tunelu. Proč bychom to tutlali, vytunelujem´ kanály.

Karel IV.: „Průplav stavět nemá význam, a to se v tom celkem vyznám. Stejně budem´ brzo v loji, přijímati podobojí.

Praotec Čech: „Patříme prý do Evropy, míří tam i naše stopy. Říkám si, proč tolik spěchu, vylízt na tu jejich střechu. Užít si jen chvilku slávy, než nás voda všechny splaví.“

Vypravěč: „Nakonec se plavecká družina praotce Čecha rozhodla sklouznout ze střechy Evropy po proudu Labe směrem na severozápad.

Nápověda: „A tak se již naši milí, zvolna sunou řekou k cíli. Řeka teče celkem plynně, k jejich nové domovině.

Reklama:

Dva vodáci namáhavě pádlují na místě. Po chvíli se jeden sehne k vodě a vyloví flašku oleje.

Vypravěč: „PINK!, je to tu děsnej volej!“

V. Dějství

Obsazení:

Praotec, Lech, Měch, Maceška, domorodý vinař, hostinský Bohdan, Nápověda (vypravěč)

Vypravěč: „Tak se po třech měsících dostává plavecká družina praotce Čecha do Polabí. Svoje vory nemusí už tlačit proti proudu jako na Dunaji nebo na Moravě. Splouvají totiž ze střechy Evropy po proudu Labe od Pardubic k Poděbradům a dále k Mělníku, kde se do Labe zleva vlévá Vltava.

Měch: „Pěkně voda z kopce teče, přestávám mít v nohách křeče. Všechno tady kolem vzkvétá, plavme klidně na kraj světa.“

Čech: „Překrásná je země vůkol, dali jsme si ale úkol. Nalézt novou domovinu, požmoulat si rodnou hlínu. V dáli vidím hezkou kopku, plavbě dáme asi stopku.

Nápověda: „Na obzoru se tyčí Říp, kde Slovanům by bylo líp. Zkusí po výstupu z lodí, jestli jim to ještě chodí.

Lech: „Při hrabání na mokrý břeh, jsem nejmíň sebou dvakrát šleh´. Proč najednou teď máte spěch, nejradši bych si tady leh´“.

Maceška: „Koukej sebrat líné kosti, lenošení už mám dosti. Zanechej svých hloupých fórů, vstávej … hybaj na tu horu.“

Domorodý vinař: „Jsem místní vinař zpod Řípu, kde vinice své porýpu. Okoštujte moje vína, přejde vás nálada líná. Hned chytnete si druhý dech a na Říp klidně po čtyřech.“

Hostinský Bohdan: „Já hospodu mám v stínu líp, nalévám pivo ze dvou píp.

Říkají mi Bohdan z Řípu, pojďte popít pod mou pípu.“

Nápověda: „Družnost místních domorodců, zpomalí krok našich chodců. Až se z Řípu dotknou mraků, budou jí mít jako z praku.“

Měch: „Já potácím se, chytám křeč, už prones otče svoji řeč. Jako že Měch se jmenuji, tak nikam dál už nedopluji.

Čech: „Dopluli jsme, dál to nejde, zde rod Slovanů nový vzejde. Na plavbu naší buďme hrdí, vůkol mléko, také strdí. Družina mi vděčně tleská, někde tady cítím hnůj.

A to je ta země česká, země česká … domov můj.

Reklama:

Opřená o sebe stojí ve čtyřnožce pádla. Jdou kolem dva vodáci, jeden zakopne a čtyřnožku z pádel shodí.

Vypravěč: „PINK!, tak konečně už máme padla!“

 

Doslov

Dobro došli!   (150 slov na „D“)

Divadlo dohráno. Družina dokončila devadesátidenní dobrodružné defilé doplutím do domoviny. Dorazili do dobré destinace. Dobrodruzi, drkotající dásněmi dostrkali dubové džunky do doku. Domýšlené doplutí do Drážďan dodatečně dementovali. Dlouze dáchli, dali dlabanec. Dopili dřevěnou díži dokvašované desítky darovanou deptanými domorodci, do dna dožahli demižón Demisektu.

Děd, dozajista dvojník dalajlámy, důstojně dobafal dýmku. Dojemně docenil dálkovou doplavbu družiny:

„Drazí, do dubna dozabydlíme domovinu. Doufám …, dáme dohromady družstvo, doplníme dojnice, destinaci důkladně dooráme. Darmožroutům, delikventům, Dederonům dáme do držky. Džentlmeni dají dívkám děti.“

Dorotka, druhorozená Dědova dcera dekorativně dovypjala dmoucí dudy.

Děd diskrétně dopil doušek drinku, duchapřítomně dokončil dovětkem:

„Dobojováno! Družností darovanou domorodcům dosáhnete duchovního doladění, doléčíte dlouhotrvající deprese, dobře dožijete důchod.“

Dojatá delegace donesla děda do duchen.

Dokonce dějepisec Dalimil doložil dochovaná data dodatečným dopsáním do dějin.

Dodnes dýchá dolnolitoměřická destinace dávnověkými dějinami. Dmoucí duha doprovázející drobný deštík dodává dramatičnosti duchovnímu dojmu dávné domoviny druidů.

Dobrý den, dobro došli, dosvidanija, danke!!!